Jméno holandského režiséra Paula Verhoevena těm později narozeným filmovým fandům možná dnes už moc neřekne, protože jeho poslední hollywoodská věc je čtrnáct let starý Muž bez stínu, ale jeho brutální a zároveň i velice inteligentní pecky se staly klasikou. A to platí i pro příběh robotického policajta. Všichni ovšem víme, že doba hájení pro podobné pecky není nekonečná, a tak jsme tu před dvěma lety měli novou verzi Verhoevenova Total Recall a nedopadlo to moc dobře. O letošním Robocopovi to naštěstí neplatí.

Robocop: FOTOGALERIE

Úvodem je potřeba říct, že Robocop z roku 2014 se v jedné zásadní věci od originálu liší. Se stomilionovým rozpočtem přišel i nižší rating, takže na ruce odtržené od těla ranou z brokovnice nebo na záporáky rozleptané toxickým odpadem rovnou zapomeňte. Na druhou stranu by bylo nefér verzi režiséra Josého Padilhy poplivávat kvůli absenci násilí. Akční scény nejsou tak drsné, ale mrtvoly tu jdou i tak do desítek a tvůrci se chytře vyhýbají nutnosti zobrazovat krev a střeva tím, že se bojuje proti droidům, přestřelka probíhá ve tmě, kde se hrdinové orientují s pomocí infra vidění, nebo to zkrátka pětimetrová hromada kovu do člověka našije ze dvou metrů a nic po něm nezbude. Nižší rating se projevuje na absenci krve, samotné akční scény však neovlivňuje. Mrtvol není málo.

Je ovšem docela překvapivé, že akce není zase až tak moc a není tak skvělá, jak jsme u Padilhy zvyklí. Jeho dvojice Elitních jednotek patří v tomhle směru k absolutní špičce, ale tady jakoby režisér jel jen na půl plynu a mnohdy je zajímavější sledovat, jak se Alex Murphy a jejho protivníci připravují na přestřelku než přestřelku samotnou. Jde o hollywoodský standard, od brazilského borce za kamerou se však očekávalo trošku víc. A přitom by stačilo přidat na přehlednosti a šoupnout tam pár eye-candy momentů. Naštěstí Robocop na akci nestojí.

První hodinu Robocop působí skoro až jako intimní drama.Už když se před lety okolo filmu motal Darren Aronofsky, bylo to trochu nečekané. Zvlášť, když tvrdil, že ho baví představa člověka uvězněného v kovovém těle a hledání odpovědí na otázky týkající se toho, kde začíná a kde končí lidská bytost a jak se může někdo srovnat s tím, že ho výbuch auta roztrhal na kusy a teď má blíž k automatu na jízdenky než k vašemu sousedovi. Aronofsky odešel, ale ambice nacpat do Robocopa nějaký ten myšlenkový přesah zůstaly a dopadlo to až nečekaně dobře. Celou první hodinu si možná ani nevšimnete, že tohle sci-fi sází mnohem víc na postavy a působí spíš jako intimní drama než akční spektákl. Zatímco v původním filmu z Alexe Murphyho jednoduše udělali robota a on šel likvidovat lidi do ulic, tady je hrdina víceméně pořád člověkem. Má emoce, má strach, po něčem touží a musí se vyrovnat s nepředstavitelnou změnou, kterou prožívá. A ono to funguje.

Hledání vlastní identity a vnitřní souboj lidského hrdiny s jeho novým robotickým já je zajímavější než bitky s ED-209. Může za to i Joel Kinnaman, jehož jméno nejspíš většina filmových fandů nezná, ale docela bych věřil, že se to za pár let změní. Tenhle Švéd má talent a i když musí většinou hrát jen ksichtem a hlasem, bez problémů to stačí. Budete mu fandit, litovat ho i věřit, že by si v některých momentech nechal radši prostřelit škebli, než aby se z něj stal stroj. Před kamerou se daří i všem ostatním (snad až na Abbie Cornish, i když tam za to může spíš nudná postava než ona sama). Nemáme tu jednorozměrné záporáky a klaďáky a do značné míry lze sympatizovat s Michaelem Keatonem jako šéfem OmniCorpu i opovrhovat Oldmanovým vědcem, jenž má Robocopa na starost. A i když jde oficiálně o klaďáka, rozhodně nehraje toho jediného spravedlivého mezi lumpy. Kdykoliv se někdo z téhle trojice objeví, je na co koukat.

Přehrajte si trailer A když tam nejsou, tak vlastně taky. Padilha totiž zvládl vytvořit celkem zajímavý svět. Budoucnost roku 2028 není přeplácaná vynálezy a vypadá tak, jak by asi ve skutečnosti mohla. Nepokouší se diváky strhávat na svou stranu lacinými CGI blbinami, které by jim cpal do ksichtu, ale zároveň se vyplatí koukat se pozorně, protože detaily budoucnosti jsou vyloženě lahůdkové. Robocop mi dost připomíná filmy Neilla Blomkampa v okamžicích, kdy se z chudinských slumů přesune do světa bohatých. Vynálezy vypadají prakticky, užitečně a přitom reálně. No a pochopitelně i efektně.

Robocop jednoduše příjemně překvapil. Trošku nečekaně vsadil na inteligentní zápletku a do boje o přízeň diváků vyráží se zajímavými charaktery a skvělými hereckými výkony. Možná kvůli tomu malinko fláká akční stránku, ovšem ani ta neurazí. Ještě před pár týdny jsem měl obavu, že půjde o další naprosto zbytečný remake a celé to dopadne jako nové Total Recall. Jsem rád, že jsem se pletl a že tu máme film, jenž je možná jiný, než se čekalo, ale díky tomu i povedenější.

P. S.: Satirický tón originálu je tu trochu utlumený, ale výstupy dokonale (záměrně) otravného Samuela L. Jakcsona rozhodně nejsou špatné.