Trailery lžou, to byla jedna z prvních věcí, kterou se musel každý návštěvník kina naučit. Obyčejně totiž platí, že když ve filmu všechno vybuchuje a každá věta je hláška hodná tesání do kamene, bude to v celovečerní stopáži o trošku slabší a vedle akce se bude třeba i normálně mluvit nebo se dokonce budou řešit vztahy. Výjimky samozřejmě potvrzují pravidlo a jednou z výjimek je i Rio. Tenhle animák měl zoufale průměrné trailery. A film je na tom úplně stejně.

Pokud jste upoutávky minuli a těšíte se na další veselý animák, pro jistotu vám teď něco nastíním o příběhu a naznačím, proč byste měli návštěvu kina ještě promyslet. Hrdinou je papoušek jménem Blu, jenž byl jako prcek unesen z brazilské džungle a celý svůj život strávil v pohodlné kleci v malém knihkupectví v Minnesotě. Jeho lidská majitelka jednoho dne zjistí, že Blu je strašně slavný a vzácný a že jediný další papoušek, respektive v tomhle případě papoušice, stejné druhu žije v Jižní Americe a je potřeba dát ty dva dohromady. V Riu se samozřejmě všechno pokazí, oba ptačí hrdinové se vydávají na dobrodružnou cestu plnou slintajících psu a rappujících ptáků a Blu se pokouší balit drsnou a životem protřelou Perlu a zároveň se snaží naučit létat. Na to totiž v Minnesotě nebyl čas. Takže tak.

Rio rozhodně není z těch animáků, které by se pokoušely hledat nové cesty jak oslovit diváka. Popravdě řečeno už dlouho tu nebyl film, u něhož by měl člověk tak strašně silný pocit, že jeho tvůrci jeli podle nějaké univerzální příručky s názvem „Jak natočit animovaný hit, moc se při tom nenadřít a zároveň si vydělat na nové Lamborghini“. Technicky i režijně je všechno fajn, ale jako kdyby dostali filmaři zákaz nosit na stůl nové nápady. Vedle loňského létajícího animovaného hitu Jak vycvičit draka vypadá Blu a jeho dobrodružství skoro až trapně. Jako kdybychom se vrátili nějakých sedm let nazpátek do doby, kdy lidem ke spokojenosti stačilo, že na plátně je nějaké animované zvířátko, které dělá veselé obličeje. Tehdy to bylo fajn, dnes jsme však už trošku jinde a bez zábavného děje a alespoň několika neokoukaných nápadů to už prostě nejde.

Rio ale tohle nemá. Namísto opravdových emocí spoléhá na okoukané držkopády, které však nejsou zdaleka tak roztomilé jako třeba v případě šavlozubé veverky z Doby ledové. V dialogových přestřelkách byste také hledali něco originálního nebo nějak výrazně vtipného jen marně. A nakonec ani ty vedlejší postavičky moc nefungují. Opičáci se sklony ke kapsářství jsou sice docela fajn, mnohem víc prostoru však dostanou dva extrémně otravní ptáci, jejichž písničky díky českému dabingu nejen že nejsou moc zábavné, ale ani nedávají příliš smysl. Škoda, přes hláškující sidekicky se dala jedna nebo dvě hvězdičky nahrabat bez problémů. Někdy však můžeme být rádi i za ně, protože když se jeden z lidských hrdinů pokouší domluvit papoušky ptačí řečí nebo si hraje na opeřence před zrcadlem, začne člověk přemýšlet o tom, jak těsná je hranice mezi infantilním humorem a obyčejným kreténismem.

Vyloženě pochválit se dá snad jen technická stránka filmu. Rio je co se barev týče pastava pro oči. Samozřejmě to celé často sklouzne do kýče, ale ty rozličné druhy papoušků v džungli nebo nazdobení tanečníci při karnevalu jsou celkem působiví. A v okamžicích, kdy Blu úspěšně roztáhne křídla a rozletí se do oblak nad jihoamerickou metropolí, si možná dokonce řeknete, že tenhle bezkrevný animák je vlastně docela fajn. Bohužel podobných momentů je dohromady strašně málo.

Co se 3D týče, tak se dostáváme ke klasickému „je to docela OK, ale vlastně nevím, proč bych si za to měl připlácet padesát korun“. Největším prostorovým zážitkem tu je setkání s hodně slintajícím a celkem i odpudivým psem. Až vám jeho sliny začnou létat skoro až do obličeje, budete nejspíš autory Ria nenávidět.

Rio je prostě druhá liga. Je vidět, že stál hodně peněz a že jeho autoři nejspíš měli nějakou vizi, bohužel však přišel jednoduše pozdě. Dnes už podobný animák, jenž se snaží zaujmout prakticky jen tím, že má zvířátka a je barevný, nemá šanci tolik oslovit publikum. V době, kdy se u třetího Toy Story vážně diskutuje nad tím, jestli by nemělo vyhrát Oscara za nejlepší film, a kdy animovaní draci vrací žánru fantasy ztracenou čest, jednoduše příběh o papouškovi, co se snaží v Jižní Americe najít svou majitelku a naučit se létat, zaujme jen těžko.