V poslední době to vypadá, jakoby českým filmařům hráblo a všichni začali točit romantické komedie. Chápu, že je lákavá představa, že zrovna jim se povede zopakovat úspěch Žen v běhu, ale upřímně většina těch snímků splývá v hlavě i Rimsymu a málokterý dovede zaujmout. Řekni to psem na první pohled může vypadat jako další příspěvek do žánru. Bez větších ambicí a spoléhající na ohrané žánrové propriety a jako bonus nabízející pejsky. Ono to tak do jisté míry je. Jenže v tomhle případě to zase až tak moc nevadí. 

Dita chce dítě, místo toho dostala psa. Její přítel Filip po prckovi netouží, a tak jí koupil čtyřnohého kámoše bez ohledu na fakt, že Dita se psů bojí a ráda je nemá. A vzhledem k tomu, že se rychle ukáže, že Filip nechce ani Ditu a radši se potají schází z její nejlepší kamarádkou a šéfovou v jedné osobě, asi ji to překvapit nemělo. Teď zůstala sama jen s Raplem, s nímž se musí naučit vycházet. Jde to pomalu, ale pak se při venčení seznámí s trochu trhlým sousedem a jeho fenkou a ukáže se, že mít psa má vlastně i svoje výhody. Ze souseda je najednou kamarád a možná, že by z toho mohlo být i něco víc…

Řekni to psem: FOTOGALERIE

Jo, zápletka Řekni to psem je dokonale průhledná. Stane se v ní přesně to, co očekáváte, respektive stane se v ní trochu míň, protože nedojde na příliš výrazné pokusy Ditina ex vrátit se k opuštěné hrdince a ani na nějakou zásadní konfrontaci s kamarádkou/sokyní. Tvůrci jakoby se cíleně vyhýbali vyhrocenějším a dramatičtějším scénám, což ne nutně považuji za problém. A oni sami si toho byli evidentně vědomi. Režisér Robert Sedláček řekl na tiskové projekci po premiéře, že mu šlo o to natočit hezký film ve stylu klasik s Haasem a podobnými legendami. Nekomplikovanou, jednoduchou, ale funkční podívanou, která by byla hezká a potěšila diváky. 

Nejsem si úplně jistý, jestli patřím mezi cílovku a jestli dovedu přesně odhadnout, zda Sedláčkovi jeho pokus vyšel. Na druhou stranu dovedu si představit, že na Řekni to psem vezmu mámu nebo babičku s tím, že se na hodinu a půl pobaví ve společnosti sympatických herců a ještě sympatičtějších psů, projdou se s nimi po až podezřele krásně vypadajících pražských parcích a že se na plátně nebude řešit vůbec nic složitého. A jako bonus nedostanou žádné poprcávání, samoúčelnou nahotu, vulgarity a uměle znějící dialogy. Řekni to psem je takový obyčejný a docela hezký film. A ničím víc asi ani být nechtěl. 

Což ovšem neznamená, že budu automaticky tvůrce chválit, protože pár věcí si přeci jen mohli pohlídat lépe. Celá dějová linka s Jiřím Lábusem a Taťjanou Medveckou tu působí jaksi navíc, stejně jako zápletka točící se okolo dětsko-psího hřiště, na němž film vrcholí velmi podivným proslovem hlavní hrdinky. Sama Berenika Kohoutová je v hlavní roli hodně fajn a rozhodně mě bavilo sledovat na plátně méně provařený obličej. Její hrdinka by si však i přes snahu tvůrců „mít to prostě hezké“ možná zasloužila příběh, který by jí dal trošku víc zabrat a ona musela na cestě k happy endu překonat pár zásadnějších překážek než jen nevychovaného psa a jeden lehce úsměvný a snadno prokouknutelný omyl. 

Celkově jde mezi českými romantickými komediemi rozhodně o ten lepší kousek. Příjemně starosvětská atmosféra je fajn změnou oproti často až agresivní snaze diváky rozesmávat většinou poměrně dost blbými vtipy, potěší i sympatické herecké obsazení, ať už mluvíme o lidech, nebo o psech (a to mám k pejskařovi fakt hodně daleko) a Sedláček je přeci jen dost dobrý a zkušený režisér na to, aby dokázal z decentně naivního příběhu a neoriginality udělat výhodu. A i když budete od začátku tušit, jak to celé dopadne a na konci zjistíte, že jste měli pravdu, ta hodina a půl uteče celkem příjemně.

Přehrajte si trailer Na jednu stranu bych asi ocenil trošku víc ambicí a snahy dát divákům víc než jen to, co očekávají, ale zároveň je nutné si přiznat, že české romantické komedie jsou obvykle takové dno, že dobře odvedený standard sázející na jistotu si tu pochvalu nakonec zaslouží.