Víc než rok po francouzské premiéře se i k nám dostává film, který by v běžné nabídce kin pravděpodobně zapadl. V tuto chvíli se však jedná o milé dílo, které svou dobrosrdečností a nezastíranou naivitou může posloužit jako krátkodobá náplast na šrámy současnosti. Bez mučení se přiznám, že si mě touto otevřeností nenáročný kus od začátku získal. Holt nemusí být všechno přehnaně komplikované.

Film byl natočen podle komiksu Jean-Jacquesa Sempého, francouzského kreslíře, který dal vizuální podobu třeba Mikulášovým patáliím. Už z toho lze očekávat, že se o žádné drsné a vrstevnaté dílo jednat nebude, namísto toho se oceňovaný scenárista Guillaume Laurant (Amélie z Montmartru, Kde je moje tělo?) i mladý režisér Pierre Godeau zaměřili na přívětivý situační humor a poetickou laskavost Sempého díla. Je to příjemný rozdíl oproti trendu francouzských komedií, které se vyžívají v oplzlých vtípcích, vulgaritě a Christianu Clavierovi.

Hlavním hrdinu je samozřejmě muž jménem Raoul Taburin. Jedná se o vyhlášeného opraváře kol, který je v prosluněné vesnici jednou z nejpopulárnějších osobností. Od dětství se však nenaučil jezdit na kole, což je na vsi, kde je kolo hlavním dopravním prostředkem a až společenskou záležitostí, dost velký problém.

První více než půlhodina se zaměřuje na Raoulovo dětství a dospívání, kde ho neschopnost udržet rovnováhu na dvou kolech neustále provázela. Vysvětlující flashbacky jsou po chvíli docela úmorné, jelikož vyprávění se odvíjí do puntíku tak, jak divák očekává. Což v převážné míře platí i pro druhé a třetí dějství, kde stárnoucí Raoul, smířený se svým osudem, musí svému celoživotnímu strachu nečekaně čelit.

Překvapení se tedy rozhodně nedočkáváme, naraci oživují alespoň občasné záchvěvy magického realismu, který nám připomíná, v jakém světě se vlastně pohybujeme – ve světě dětských komiksů, kde postavy chodí oblečené stále v tomtéž úboru a můžeme je charakterizovat pouze jednou vlastností. O to jasněji se však vyjeví poselství, že každý z nás má své slabosti, jimž je někdy třeba čelit. Zní to banálně, protože to banální je – přesto je taková pravda pro většinu z nás až příliš nesamozřejmá.

Benoît Poelvoorde v hlavní roli lehce ňoumovitého hrdiny nevadí a i zbytek obsazení (Suzanne Clément, Edouard Baer, Marilou Aussilloux) je fajn; a to lze říct i o celém filmu. Místy rozvleklá jednohubka nikdy neotravuje, zato většinu času vyvolává příjemný úsměv. Ideální film pro neklidnou dobu.