Natočit výborný hudební dokument je vlastně docela kumšt. Zaprvé tu existuje velké riziko, že náhled do zákulisí či života interpreta sklouzne do prázdné fanouškovské ódy, která nepolíbeným divákům nic moc neřekne. A také zde hrozí, že půjde o tradiční přehlídku mluvících hlav s nějakými těmi povinnými archivními záběry, jimž se moderní přístup vyhne obloukem. Jestli si ovšem nějaký dokument vyloženě říkal o dravý a stylový přístup, byl to právě výlet do životů jedné z nejpopulárnějších rapových kapel u nás – PSH.

Asi bych měl na rovinu říct, že rozhodně nepatřím mezi posluchače hip-hopu a toho českého už vůbec. I já ovšem vím, že Peneři strýčka Homeboye jsou nejen tuzemskými legendami, ale také žánrovými dinosaury, které považují mladí fandové Yzomandiase, Viktora Sheena či Calina (víc jmen už bez Googlu nedám) prakticky za důchodce. Jenže tyhle „staré páky“ ovlivnily nejednu generaci, na obraz českého rapu měly nezaměnitelný vliv a i po téměř 30 letech mají co říct. A film to dokáže sdělit tím nejtrefnějším a zároveň nejsvižnějším způsobem.

Zapomeňte na zkostnatělé postupy, Nekonečný příběh je divokou videoklipovitou jízdou plnou svěžích nápadů a nečekaných hrátek s obrazem i archivními materiály. Snímek je ve svém tempu stejně zběsilý a v používání s dostupnými materiály téměř tak vynalézavý jako známá hip-hopová esa při rapování či skládání svých songů. Tvůrci si navíc pomáhají nejen archivními kousky od samotných Penerů, ale také záběry z legendárních filmů, seriálů či pořadů. Že byste v dokumentu o známých rapperech nečekali scény z Vinnetoua či Saskii Burešovou? Ano, i na tyhle ikony zde dojde a jsou do výsledku zakomponovány velmi zábavnou a hravou formou. Svou klipovitostí, dravým střihem i prací se scénami z filmových či seriálových klasik pak PSH v některých částech dají vzpomenout i na nedávnou pecku BANGER., která si taktéž odbyla svou premiéru na festivalu v Karlových Varech.

Rozhodně však nehrozí, že by zde vítězila divácky vděčná forma nad obsahem. Naopak, zvolený styl jako by přesně podtrhoval výrazného ducha i osobitost rapových ikon v podobě Vladimíra 518, Oriona a Mikea Trafika. Přesně se tak ukazují jejich rozdílné povahy, ale také velké kamarádství a pouto, které léty spíše sílí, než aby sláblo. A velký prostor díky tomu dostane i Orionovo neustálé hláškování, jež diváka jen tak neomrzí. 

Dokument je pak rozdělen na několik kapitol podle názvu jednotlivých alb. I když tento postup vybízí k jisté šablonovitosti, autoři se v kapitolách hezky věnují jednotlivým Penerům a jejich životním i kariérním etapám. V druhé polovině se pak nebojí ani dramatických prvků, v nichž dojde na temnější stránku oblíbených interpretů a jejich ne úplně příjemná přiznání. I v intimnějších a komornějších momentech však tvůrcům nechybí nápady, jimiž dokáží dát scéně patřičný důraz.

Přehrajte si trailer Nekonečný příběh tak není pouhým pomníkem hip-hopovým legendám či nostalgickým dárkem pro fanoušky. Ti si samozřejmě užijí pohled na jejich oblíbené interprety ještě více, se všemi slavnými songy či narážkami. I pro „obyčejného“ diváka, jakým jsem třeba já, se ovšem jedná o jeden z nejsvižnějších a nejnápaditějších dokumentů posledních let, který má tu správnou „flow“ a dokáže skvěle popsat nejen kouzlo jedné kapely, ale v podstatě jedné rapové éry u nás. A navíc dokazuje, že někdy krátká (a v dnešní době sakra osvěžující) 70minutová stopáž bohatě stačí.