Už je trochu nuda psát o tom, jak Pixar už skoro tři dekády udává trendy v animácích a jak drtí konkurenci, která s ním až na pár výjimek nedovede držet krok. Jenže tak to prostě je. Už jsme se asi smířili i s tím, že ne každá pixarovka je revoluční podívaná a revolučně přistupuje k příběhům i formě a že filmy jako Vzhůru do oblak nebo V hlavě nedostaneme každý rok. Ale asi jsme se srovnali i s tím, že ten „pixarovský průměr“ s menšími ambicemi stačí na zatraceně dobrou podívanou. A že i když u Pixaru kutí film, který stojí a padá na tom, že jsou v něm mluvící auta, mělo by to být přinejmenším OK. 

Proměna je rozhodně zajímavější než Auta, ale už od trailerů bylo evidentní, že nová Pixarovka se chce držet víceméně konzervativního vyprávění (nic proti pochopitelně) a že další V hlavě nedostaneme. I tentokrát ovšem tvůrci dělají všechno dost dobře na to, aby si to člověk v kině užil. Tentokrát se děj odehrává na začátku století v Torontu v Čínské čtvrti, kde vyrůstá i třináctiletá Mei. Má pocit, že ve svém věku už skoro patří mezi dospělé, spolu s partou sympaticky trhlých kámošek poslouchají otravný boyband a každá z nich miluje jiného jeho člena. Normální holka. Jen ji trochu víc cepuje máma, takže Mei je profesionální jedničkářka a v očích části spolužáků šprt. Ale celkově jde o úplně obyčejnou puberťačku. Jenže Mei netuší, že její život se změní. 

Proměna: FOTOGALERIE

Celá její rodina byla totiž požehnána (nebo prokleta?) tím, že všechny ženy se okolo puberty promění v pandu červenou. Velkou pandu červenou. Mei se tak jednoho dne probudí a zjistí, že měří tři metry, má hebkou srst, ocas a parádně smrdí. A že pokud chce zase vypadat jako obyčejná holka, musí se uklidnit. Jenže třináctiletá dívka prožívá emoce na maximum. Všechny. Takže uklidnit se je pořádná makačka. Mei však navíc zjistí, že její nová podoba jí dává možnost žít trošku jinak, než jak byla donedávna zvyklá. Jenže co na to řekne mamka? 

Proměna, kterou natočila celovečerně debutující Domee Shi, autorka povedeného kraťasu Bao, do toho hned na začátku pořádně šlápne. Přinejmenším úvod, kdy se Mei divákům představuje, si co do svého tempa, akčnosti a kadence střihu nezadá třeba s akčními scénami z Incredibles. Rychle se to ale celé uklidní a ukáže se, že Shi točí hodně komorní a očividně i dost osobní příběh. A taky lehce průhledný, což by mohlo pro někoho být problém. V základu jde o příběh holky, co se mění v obří pandu, ovšem Pixar by se s něčím takovým nespokojil, a tak je celkem snadné vidět za vším tím pandím dováděním a blbnutím pubertální rebélii, touhu odstřihnout se od tradic a přísné maminky, ale zároveň i snahu najít s ní společnou řeč, protože obě hrdinky se mají rády. 

Proměna je i přes svou snahu tvářit se jako pohádka s mluvícím zvířátkem vlastně dost klasický příběh o dospívání. V některých momentech až nečekaně nepixarovsky odvážný. Scény, kdy maminka poníží svou dceru tím, že jí donese do školy zapomenuté vložky, asi prckům, co se smějí u toho, jak velká panda skáče zpomaleně po střechách, moc neřeknou. Ale to je Pixar. A opět to funguje. Pod spoustou té roztomilosti, barev a zábavy se skrývá chytrý příběh se zajímavými hrdiny. Evidentně odžitý (asi až na tu pandu) a v těch správných chvílích dojemný i napínavý. I když v základu bohužel nepříliš originální. 

Tohle téma důležitosti rodiny a zároveň střetu rodičů a jejich potomků a hledání vlastní cesty v životě má Pixar očividně rád. Konec konců viděli jsme ho třeba i vloni v Lucovi. A i když na jednu stranu chápu, že Domee Shi jako rodilá Číňanka, která od dvou let vyrůstala v Kanadě, v tomhle případě opravdu nejspíš vychází z osobních zkušeností a nebylo by fér jí to jakkoliv vyčítat, dovedu si představit, že u Proměny budete mít pocit, že Pixar se opakuje. Shi naštěstí dovede být i v tom „okoukaném příběhu“ dost zajímavá, osobitá a jiná na to, aby zaujala. Ať už vizuálně, nebo přístupem ke svým hrdinům a ke střetu tradice s novým světem. 

Přehrajte si trailer Nakonec však není úplně důležité, jak moc budete řešit, jestli Pixar začíná dál vykrádat sám sebe, nebo prostě jen nechává své autory vyprávět příběh, který v základu zůstává podobný, protože v základu podobné jsou i jejich životní zkušenosti. Podstatné je, že Proměna je hodně povedená animovaná zábava šikovně dávkující vtipné, dojemné, nenásilně poučné a vizuálně atraktivní scény a že si fakt nedovedu představit, že by se tenhle film někomu vyloženě nelíbil. To řemeslo mají u Pixaru zmáknuté dokonale. A co se týče práce s postavami a hrdinkami, je to celé podstatně uvěřitelnější, dojemnější a lépe fungující než třeba v tematicky dost podobném Encanto. Pixar pořád umí. I když by možná přeci jenom mohl být při vybírání námětů trošku odvážnější.