Prokletá romance: Recenze
09:09 | 22.11.2022 |
Chcete zkrácenou verzi, abyste netrpěli? Ale zajisté, řeklo kouzelné sluchátko. Kouzelná romance pro mě před patnácti lety byla nečekané překvapení, progresivní a moderní disneyovská pohádka, která vznikla dávno před mnohem upjatějšími a nudnějšími rebooty myšákovských klasik. Amy Adams byla kouzelná, Patrick Dempsey okouzlující, dialogy břitké a písničky jak z nejlepšího muzikálu roku. O sequelu se začalo spekulovat v momentě, kdy tenhle nečekaný hit zboural pokladny kin, ale na to “a žili šťastně až do smrti” se scenáristům jaksi nedařilo navázat. A proto jsme si počkali půl druhé dekády, abychom dostali… čtvrtý Matrix.
Ne, bez legrace. Prokletou romanci jsem chtěl po úvodní půlhodince v pravidelných intervalech vypnout, protože jsem nevěřil tomu, že někdo může řemeslně i myšlenkově klesnout tak hluboko. Prvních třicet minut je manželská depka, v níž se musí zákonitě ztratit každé nevinné dítě. Jako by tvůrci očekávali, že na film budou koukat jen ty osmileté holky, co mezitím dorostly v životem zkoušené pětadvacítky, co vědí, jak to v životě chodí. A tak jim nebude vadit, že koukají na smutnou Giselle, stresem prorostlého Roberta a zpruzelou teenagerku Ruby, jak se z New Yorku stěhují na předměstí, aby tu znovunakopli svůj kouzelný happy end. Divák očekávající jízlivou, ale přesto pohádkovou romantiku dostává v úvodu jednu facku za druhou, jako kdyby celý koncept vzal Aronofsky a snažil se zmateného diváka vláčet rozdrceným sklem naivních očekávání.
Trpělivě jsem čekal, kam to celé směřuje, vlastně úplně stejně jako v úvodu Matrix Resurrections čekáte, až se Neo konečně vzpamatuje a rozsvítí se mu v hlavě, aby začala ta pravá šou. A ona začne, doslova mávnutím kouzelného proutku. Giselle se rozhodne klišovité městečko proměnit v kouzelnou říši, takže se náhle ocitáme v pastelovém středověku s kouzelným zrcadlem, zlou královnou, intrikujícími zlobabami a všudypřítomnou kletbou v pozadí, která z Giselle dělá krůček za krůčkem zlou macechu. Řemeslná úroveň celého filmu v tu chvíli klesne někam k Princezně ze mlejna a to mluvím prosím zejména o kostýmech a tricích. Souboj Patricka Dempseyho, coby udatného rytíře, s papundeklově CGI drakem (nevím, jak to jinak popsat), zůstane v mé mysli navěky. Něco tak ošklivého jsem viděl naposledy v Kozím příběhu, ale tady se zjevně šetřilo i na kostýmech a výpravě, takže Amy Adams i její sokyně Maya Rudolph (hrající a hláškující jako by byla nejen v jiném ateliéru, ale i v úplně jiném filmu) jsou nehezky napresované v šatech s volánky a bojují mimickými svaly proti třem vrstvám make-upu.
Amy se snaží a hraje i zpívá jako o život, jenže ten materiál je mizerný a podráží jí nohy. Nejde ani tak o to, že na prahu padesátky se ta diblíkovská Giselle už hraje o dost hůř, ale tady je poloviční i choreografie nebo práce kamery. Všechno je podivně strnulé a zároveň uspěchaně odfláknuté. Vrcholem všeho jsou písničky, které nezachrání průměrné aranžmá, protože jejich texty a) nedávají smysl, b) se rýmují jako básničky na zdech záchodků holešovického nádraží, c) jde často jen o bizarně vyzpívané repliky, které by odvedly lepší a dramatičtější práci, kdyby je prostě někdo “jen” řekl. V jedničce si Patrick Dempsey z toho “propukání ve zpěv” dělá legraci, tady se přesunem do pohádkové pseudoříše už nic neřeší a vše splývá, což samozřejmě ubližuje i humoru, protože už se o něj ani nikdo nepokouší.
Ano, Prokletá romance se nesnaží kopírovat úspěch originálu, ale s drzostí a ambicí sobě vlastní se vydává potmě do močálů a s každým dalším krokem tone víc a víc. Duet macechy a zlé královny o to, kdo je zlý a ještě zlejší, ve všech ohledech připomíná parodii na pohádky á la Scary Movie, jako by se Disney proměnil v karikaturu sama sebe, zoufalou trachtaci ze třetí cenové, v níž šikovní herci nevědomky srážejí sami sebe, aniž by si viděli do pusy, protože z ní skutečně vychází jen otrávené šipky, co způsobí trauma malým i velkým divákům.
Borcem nakonec je samozřejmě finále plné digibordelu, kdy se nová říše snaží vycucnout tu animovanou pohádkovou, odkud Giselle pochází. Ano, jednička měla sexy draka v podání Susan Sarandon, ale i tam byla nadsázka, kdežto ve dvojce zbyl jen nevkusný kýč. A tak je to tady se vším, což je při dvouhodinové stopáži skutečně za trest. Patnáct let je dlouhá doba, ale když už Disney utratil nemalé peníze za to, že dal starý tým dohromady, očekával by jeden v tak tradičním žánru srovnatelné výsledky, a ne tvůrčí tápání a upjatou flákotu, která jako by se pokrokovému originálu až vysmívala. Krátký pohled do závěrečných titulků potvrdí nejhorší obavy, s novým režisérem i scenáristou se prostě kouzlo vytrácí a název Prokletá romance nabírá příliš konkrétních kontur. Dokonce i to anglické Disenchanted je výstižné, protože tenhle film vás rozhodně “odkouzlí”.
Pokud si to snad pustíte, okamžitě aplikujte náplast v podobě jedničky, kterou tohle obludárium nemá šanci podlomit. V původním filmu Giselle svým nakažlivým optimismem a bezelstnou náturou získá na svou stranu nejen nevrlé Newyorčany, ale i celé publikum. Stačí jedna, dvě písničky, které si fandové broukají dodnes. Z pokračování se line jen blbá nálada a banální narativ, z něhož vyplývá “máte se blbě, ale mohlo by být ještě hůř, a tak si toho važte”. Skutečně pohádka na dobrou noc a sen každého kapitalistického vykořisťovatele.
Přehrajte si trailer Loni Sám doma, letos tohle, a napřesrok asi pokračování Deníků princezny. Disney+ je v tom zakopávání klasik šest stop pod zem nebývale aktivní. Tak aby bylo ještě za deset let koho pohřbívat…
Verdikt
imf
Jedničce jsem svého času dal v recenzi příliš opatrných šest (dodnes to zaváhání nechápu, protože s osmičkovým Civalem jsme si dost notovali), abych ji pak viděl víckrát než jakoukoliv disneyovskou pohádku. Pokračování je nesmyslným zakopnutím a následným pádem ze schodů, který trvá šílené dvě hodiny, při nichž budete trpět po těle i po duši. Varuju vás, tomuhle prokletí se obloukem vyhněte.
Vaše hodnocení
Podobné filmy
Hodnocení čtenářů
- 4/10
Toren
- 2/10
Predseda
- 4/10
Livia
- 5/10
Cobretti
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Původní Enchanted umně kombinovalo tradiční pohádková témata s muzikálovými čísly a komediálními prvky ze současného světa, přičemž silnou stránkou originálu byla skutečnost, že pravidla žánru důsledně dodržoval (takže se divák nedočkal žádných šokujících překvapení kdo, co a jak (případně s kým) nakonec skončí) a přitom je malinko podvratným způsobem porušoval (díky propojení pohádkového a filmově skutečného světa). I proto se postupem času první film stal, do jisté míry, novodobou romantickou fantasy, když už ne rovnou klasikou, tak rozhodně stálicí ve svém žánru. Nynější dvojce se něco podobného určitě nestane, ovšem s ohledem na nemalou pauzu mezi oběma díly, výměnu téměř celého štábu v čele s rutinérem Shankmanem (Menken na palubě zůstal, tudíž alespoň na poli OST je návaznost zajištěna) a obecně všechny produkční problémy, které tvůrce filmu postihly (průtahy s přípravou, opakované přepisování scénáře, dodatečné přetáčky po rozpačitých zkušebních projekcích, atd.) je výsledek docela slušný.
Stopáž je sice až moc velkorysá, hudební výstupy jsou víceméně fajn, ale žádná z přítomných písní není vyložený hit, který si bude divák pamatovat i po zhlédnutí filmu (ale to tak trochu, s čestnými výjimkami, platilo i pro mnohem zdařilejší jedničku), královský pár Marsden a Menzel mají, trestuhodně, ještě méně prostoru než minule, Dempsey je tady už vyloženě do počtu (velká škoda) a Rudolph v hlavní záporné roli se v míře zábavné zlovolnosti nemůže se Sarandon z předchozího filmu rovnat, ale to vše je vyváženo hned několika polehčujícími okolnostmi.
Jednak v příběhu (stejně jako v původním filmu) nechybějí populární odkazy na pohádkové klasiky typu Snow White, Cinderella a další, které zde tvůrci parafrázují zajímavým nápadem soustředit děj opět na Adams (a nikoliv na jejího potomka, jak by se na první dobrou nabízelo) a změnit perspektivu vyprávění tím, že celá zápletka bude vystavěna okolo království (nebo-li středověce stylizované satelitní městečko na venkově), což dává Adams v průběhu filmu vděčnou příležitost několikrát vystřídat , ale především pak skvělá Adams jako taková, která na sobě dlouhou přestávku nedává vůbec znát a přestože přibylo pár vrásek (a možná i kilogramů), podává tak jako posledně obdivuhodný výkon, přičemž její herecké nasazení je zde opět maximální a všudypřítomný optimismus, který z ní přímo sálá, je doslova nakažlivý. Plus žádná ne-až-tak-povedená digitální vycpávka na poslední chvíli jako byl drak na konci jedničky se tady nekoná.