Takový větroplach žánr fantasy potřeboval. Sympatické postavy, skvělí herci, špičkové triky a atmosféra, kterou byste nerozkrájeli ani Kal-Elovým laserovým zrakem. Tenhle film změní žánr a můžete si být jistí, že za pět let se ohlédnete a budete na něj vzpomínat se slzou v oku, protože tehdy se zrodila klasika. Podpořená slavnou knihou a košatým světem plným velkých skutků a dobrodružství. Kdyby... ne, počkat... počkat. Tohle není recenze na Návrat krále. Zase jsem si spletl dveře. Je na čase, abychom se z tohoto krásného snu probudili. Všude kolem bude tma. Nepanikařte a nepokoušejte se rozsvítit. Mohl by to být váš poslední pohled.

My jsme na taková zvěrstva zvyklí, denně trénujeme na filmech Stevena Seagala, Uweho Bolla a Zdeňka Trošky (je to taková recenzentská posilovna... neptejte se kdo vydrží víc, dozvěděli byste se strašné věci :). Probuzení tmy v souladu se svým názvem nemá světlé okamžiky. Trailery nám lhaly. Ten kluk neumí létat. Ten kluk neumí lautr nic. Celý film pobíhá od štace ke štaci a protože je sedmým synem sedmého syna, musí najít šest znamení (ve skutečnosti je jich sedm, ale to už vám asi došlo), jinak se do týdne celý svět scvrkne na velikost jablka, které pak nějaká mimozemská příšera rozmačká do džusu. Nebo tak něco. Nemusíte si nařizovat hodinky, hlavní záporák jménem Jezdec každých deset minut přijede (ano, jeho přezdívka skutečně postrádá jakoukoliv originalitu) a prohlásí, že už za pár dnů všem nakope zadky. Činí tak před desetiletým capartem a bandou pomatených důchodců, kteří bojují za stranu dobra, protože vyčetli v nějakých chytrých knihách, že se to sluší a patří. Willovi (to je hlavní hrdina) prozradí, že znamení se skrývají úplně všude a než si je bude moci vzít, většinou se propadne do časoprostoru a objeví se třeba uprostřed jedenáctého století.

Pro zjednodušení mu samotná znamení skáčou přímo do cesty a jejich získání trvá slabých třicet vteřin. Mnohem složitější je to s Jezdcovými poskoky - podivní členové ochranky v supermarketu, co se dovedou změnit v havrany nebo vetchá důchodkyně, co si rozumí s hady. Zní to hrozně? Je to hrozné! Naštěstí má Will superschopnosti, takže někoho odhodí deset metrů nebo proti němu (ne, blesky neumí, na ty má George Lucas copyright) pošle skříň. Ale nevypadá to vůbec cool (ani "cool"), protože režisér měl dvacet milionů dolarů a tak buď natáčí scény, které vypadají jako by je někdo umlátil modrým filtrem a před kameru pro jistotu postavil zpola vypitou láhev vodky. A když to neprošlo, alespoň se to sestříhalo v tempu rozbité zářivky, která blikne stokrát za vteřinu a z níž vás velmi rychle rozbolí oči natolik, že si budete přát, aby se vrátil začátek filmu, těch slastných dvacet minut, ve kterých se nedělo vůbec nic.

Protože ať už se režisér David L. Cunningham snaží pohnout dějem nebo servírovat další akční scénu (to středověké kung-fu, vykrádající Matrix, bylo vážně útrpné), posílá film zase o další schod blíž celuloidovému peklu. Jako by nestačilo, že kompletně přeskládal knižní předlohu a vyhodil z ní většinu britských prvků (rodina hlavního hrdiny je americká, do Londýna se jen přistěhovala) a operuje s posedlými bratry, zákeřnými teenagerkami a démonem puberty, který se mj. projevuje tím, že si Will o půlnoci odběhne "zařvat" na poblíž stojící mlýn, čímž způsobí jeho explozi. Důchodci-knihomolové sedí v nedalekém srubu a nevěřícně kroutí hlavou. Rozhodně nejsou sami.

I podobně absurdní a prázdnou dějovou linii však lze poskládat dohromady stylově (a pokud možno ji zkrátit na sedmdesát minut), když člověk alespoň trochu chce. V případě Probuzení tmy ale nechtěl nikdo. V očích Alexandera Ludwiga lze jen občas zahlédnout klukovské nadšení ze svěřené role, všichni ostatní se však pomalou plouží zleva doprava a čekají, až to všechno skončí. Málokdy je mi u filmu opravdu fyzicky nevolno z toho, jak pramalý zájem o své dítko filmaři projevují. O člověka se pak pokouší nefalšované kóma, částečně i proto, že tělo chce pryč od podobné frašky. Po devadesáti minutách vám sice film nabídne finále, které má koule, ty jsou však z úplně jiného materiálu, než byste čekali. Navíc o ně záporák i hrdina velmi rychle přijdou a místo pořádného zápasu následuje bloudění v tmách, korunované nejhloupější pointou letošního roku (no dobře, je to remíza s War, ale s tím se Probuzení rve o prvenství hned v několika kategoriích... ty filmy jsou si TAK podobné). Ne, nemůžu pochválit vůbec nic. To že jsem tomu filmu před premiérou fandil bylo způsobeno mou averzí vůči zlým jazykům, kteří už po traileru naznačovaly, že to bude hovadina. Inu, nechte si pozlatit své věštecké koule. Jedno vám ale povím... zahodit premisu s hrdinou, který má sarkastické hlášky, umí kung-fu, disponuje superhrdinskými schopnostmi a má bojovat proti záporákovi, co vládne vší temnotou, to vyžaduje značnou nešikovnost. Cunningham je pro mě ekvivalentem Víta Olmera a já pevně doufám, že se vrátí k natáčení televizních dokumentů. Tohle byl vážně omyl a vy za něj nemusíte platit. Probuzení tmy je dost špatné na to, aby vám zmrznul úsměv na rtech a to i v případě, že byste se chtěli bavit na jeho účet. Tohle je silnější, než váš smysl pro humor. Dejte na mě. Jo a ještě něco, ten trailer je umělecké dílo, jehož kvality doceníte až zpětně. Dávám dvě hvězdičky. Jeden otravný blonďák napáchá míň škody než dvě akční hvězdy. Jete, Jasone... jste další na řadě.