Tenhle film polarizoval fanoušky už od ukázky. Prapodivná, přestože vizuálně podmanivá duchařina o tom, kterak se mladá Rooney Mara vyrovnává se smrtí manžela. Předně je potřeba říct, že výsledný film je mnohem pomalejší a meditativnější zážitek, než se zdá z traileru. A taky že diváckou obec rozdělil ještě mnohem víc. Větší skupina diváků nemůže režisérovi Davidu Lowerymu přijít na jméno a tvrdí, že se jedná o pseudouměleckou nesmyslnou manýru; menšina je však z filmu nadšena. Tentokrát patřím k té druhé skupině, A Ghost Story se pro mě stalo nejlepším filmem letošních Varů. Loni to byla Kaufmanova Anomalisa, které jsem díky schopnosti emočního rozsekání odpustil i řadu nedokonalostí. A přesně to je případ i Přízraku, takže se připravte na recenzi, jež více než jindy rezignuje na objektivitu a snaží se pouze vysvětlit, proč je pro mě tenhle neobyčejný film jedním z největších zážitků roku.

Rooney Mara a Casey Affleck jsou manželé, kteří bydlí v malém domku na předměstí. Od určité chvíle se v něm však začnou ozývat divné zvuky, ale než se to stačí nějak vyřešit, Casey zemře při dopravní nehodě. Nebo ne? Vrací se totiž domů jako duch, který nemá téměř žádnou možnost ovlivnit fyzický svět. Stává se pouhým pozorovatelem toho, jak Rooney truchlí. A pak se začnou dít věci, které bych nerad avizoval. Ve Varech jsem si na Přízrak zašel hned dvakrát, a i když to tak na první pohled možná nevypadá, příběhové podivnosti nakonec dávají smysl – samozřejmě jen za předpokladu, že přistoupíte na existenci světa, kde se z člověka může po smrti stát duch.

Režisér a zároveň scenárista David Lowery umí překvapit a i na ploše necelé hodiny a půl několikrát změní tempo i styl. Takže zatímco na začátku diváka ukolébá čtveřicí dlouhých záběrů (jezení koláče si už teď našlo své zapřisáhlé odpůrce) a nebojí se velmi efektně pracovat s tichem, v jiných částech má zase důležitou roli hudba, sestávající z jednoho cajdáku a pár nádherných kompozic, a také jeden dlouhý monolog, který trefně rámuje to, co se ve filmu děje. A co že to vlastně je? Jednoduché odpovědi nečekejte. Lowery medituje nad láskou, oddaností, smrtí a plynutím času… Není nutné snažit se za každou cenu skládat střípky příběhu do jednoho celku, který bude dávat smysl; mnohem silnější bude, když na sebe necháte působit útrapy, jimž jsou hlavní hrdinové vystaveni. Možnost reflektovat vlastní život prostřednictvím filmového díla dostanete během roku pouze párkrát, a jednou z nemnoha letošních příležitostí je Přízrak. Chopte se jí.

Formát 4:3, v němž je příběh z jednoho domu natočen, nepůsobí ani tak filmově, jako spíše voyeursky a nebudu vás přesvědčovat, že tohle se musí vidět v kině. Forma je v tomhle případě totiž podřízena obsahu, jakkoli se to u mnoha uměleckých filmů jednoznačně nepodaří. Přízrak balancuje na hraně mezi osudovým melodramatem a komorní indie záležitostí, přestože se mu daří držet spíše v té druhé kategorii. Rooney Mara je výborná, Affleckův výkon zpod prostěradla se špatně hodnotí, takže tady mu další Oscar nezacinká. Ale to nevadí. Přízrak nemůžu jednoznačně doporučit, protože to není film pro každého. Svědomí mi ale nedovolí dát nižší hodnocení, takže pokud na tenhle poklad narazíte, dejte mu šanci a uvidíte. Já bych si ho dal za pár měsíců klidně potřetí…