No. Ty. Vole. Člověk se v rámci redakčního rozdělování recenzí dobrovolně přihlásí o bizár, protože čeká, že ten bizár bude třeba aspoň trochu vtipný, ale ne – po relativním úspěchu s dramatem Pig totiž Nicolas Cage svlíkl spoďáry, oblékl se do svého starého zaprášeného kostýmu z Ghost Ridera, a vyrazil natočit opět zase jednou brutální mr*ku, ze které se budete mít po deseti minutách chuť zabít vystřelením si mozku, případně nalitím si kyseliny do uší i očí, jenom aby to utrpení už přestalo.

Nejen to, film samotný totiž o takovém malém metaforickém Očistci vypráví, takže to je skoro jako by si jeho tvůrce řekl, že to udělá skutečně tematické a sjednotí námět s filmovou řečí, takže si tím Očistcem nebude procházet pouze samotná hlavní postava s tváří Cage, ale i divák. Nicméně takový divák aspoň může tohle peklo kdykoli vypnout a opustit. Já se na něj ale musel podívat od začátku až do konce, a byť k té bizarní hrstce nesourodých scének se zmatenými herci, divnými kulisami, překvapivě solidní hudbou a ostudně nevyužitým Cagem skoro nemám co napsat, protože se tam vážně prakticky nic nestane, o ničem to nevypráví, a vlastně to ani nedává žádný smysl, můžu se pokusit to alespoň částečně shrnout.

Takže. Cage hraje bankovního lupiče, který po zkažené akci skončí v zajetí občanů z jednoho westernového městečka. Zapomeňte ale na hezké westernové městečko, tohle vypadá směšně i v porovnání s tím v Boskovicích. Komparz (fakt to nebudu označovat herci) je tu složený z Asiatů a bělochů, kousek od města pak stojí jakési madmaxovské sídliště, kde pro změnu najdete kreatury parodující postapokalyptickou společnost s hrnci na hlavách (jeden takový si později navlíkne i Cage), zápletka se pak točí okolo toho, že šéfovi westernového městečka (uřvaný děda v bílém obleku) utekla „vnučka“, kterou on chce zpátky. A Cage je podle všeho ten nejlepší člověk na tuhle práci. Oblečou ho tak do černého koženého obleku, na rozkrok, ruce a krk mu připevní malé bomby, svěří mu auto a pošlou ho do onoho sídliště, aby odtamtud vnučku „guvernéra“ přivedl zpět.

Po takovém hezkém úvodu, kdy jsem si ještě naivně říkal, že kdyby to bylo aspoň z půlky tak debilní jako doteď, mám se na co těšit, se ale děj nikdy vlastně nerozjede a vy zjistíte, že to je prostě všechno. Putování a hledání vnučky trvá asi minutu, akce – když už na ní dojde – vypadá asi jako když se parta kámošů sejde s klacky v parku, a začnou si nacvičovat šerm. Ty bomby, co má Cage na rozkroku a pravděpodobně největší tahák celého filmu? Taky zklamání. Dokonce ani ta Sofia Boutella není ve filmu moc výrazná, natož pak Cage, který tu hraje hlavní roli, ale přitom byl dobrou třetinu stopáže úplně někde mimo dění. Ten zbytek pak zkrátka vyplňují jen šílené dialogy, řev, zpěv a flashbacky, které postupně odhalují vznik tohoto zapovězeného místa.

Potíž je v tom, že to nefunguje ani jako béčková epizodka ze světa Šílenýho Maxe, kdyby se Max vydal do Japonska. Je to celé strašně kýčovité, nevtipné, mísí se tam prvky, které spolu vůbec nejdou dohromady, na ten bizár, který si člověk může vychutnat alespoň takovým tím zlomyslným způsobem, to není dost bizarní, na cokoliv serióznější je to ale zase příliš debilní, žádný z herců se nesnaží, i ten Cage mi přijde v režimu polospánku. Upřímně jsem čekal všechno, ale nakonec jsem odcházel pouze otrávený, protože jsem nedostal takřka nic. Režisér Šion Sono přitom má na kontě pár známějších povedených filmů. Tohle ale zkrátka působí jako film, který napsal někdo, kdo byl na hodně dobrých drogách, ale natočil to někdo, kdo právě vyšel z odvykačky.