Samurajská fantasy 47 Róninů se chystala sakra dlouho, ale kdo trošku sledoval, jak natáčení probíhá, nejspíš mu bylo všech zúčastněných trošku líto. Debutujícího Carla Rinsche údajně producenti vykázali ze střižny, což pak všichni vesele popírali, rozpočet se navyšoval podle toho, jestli tvůrci zrovna toužili po asijském Pánovi prstenů nebo realističtějším samurajském dramatu, se střihem pomáhalo několik veteránů a ne každý vydržel až do konce a když se zjistilo, že Keanu Reeves nemá ve filmu zdaleka tolik prostoru, kolik by si jako jediný známější ksicht zasloužil, rychle se s tím muselo něco udělat. I přes poměrně efektní trailery visela posledních pár měsíců ve vzduchu otázka ne jestli bude 47 Róninů průšvih, ale jak velký bude. 

47 Róninů: FOTOGALERIE

A je docela solidní. 175 mega, za které se tahle blbina údajně pořídila, moc řešit nechci, o moje prachy nejde a počítám, že nikdo ze čtenářů MovieZone do tohohle filmu dědictví po prababičce taky neinvestoval. Řekněme jen, že ty peníze na plátně vážně nejsou vidět a že i když se 47 Róninů pokouší tvářit jako epická podívaná, krom tří potvor a několika přeletů nad otevřenou krajinou obohacenou o digitální sochy Buddhy, tu není nic, co by vizuálně bralo dech. Kostýmy jsou sice v některých momentech skutečně opulentní, ale někdy až nepatřičně. Je smutné a zároveň i směšné sledovat Reevese a jeho partu ve vyleštěných samurajských brněních ve srandovně nezajímavém městečku, za jehož studiovost a lacinost by se svého času styděla i Xena.

Mnohem větší problém tkví v samotném ději. Přiznám se, že samurajské příběhy mám hodně rád a série Lone Wolf & Cub patří mezi moje srdcovky, ale na 47 Róninech je vidět, že jde o typický příklad toho, když Hollywood vezme jinou kulturu, hodně peněz a velké ambice a pokouší se z toho smíchat něco, co se bude líbit všem. A ve výsledku se to vlastně nelíbí nikomu. Ani se moc nedivím, že v Japonsku film nikoho radši moc nezajímá. Nudit se ale nejspíš budete bez ohledu na to, odkud jste. 47 Róninů je totiž ve své podstatě zoufale primitivní vyprávěnka.

Nejsou tu zajímavé charaktery a to platí především pro Reevese. Jeho Kai je ve filmu evidentně jen proto, aby nebyl plný Japonců a aby na něj šli i diváci v Evropě a Americe. Naroubování jeho tajemné minulosti na děj působí vyloženě směšně a vytahané z prstu a kdyby jeho postava vůbec neexistovala, vlastně by to nevadilo. Nehledě na to, že jakmile na scénu vstoupí Hiroyuki Sanada, může se jít celý Reeves pakovat, v souboji charismatu totiž absolutně nemá šanci. Bohužel hrdinů by tu mělo být 47, ale krom těhle dvou a mizerného záporáckého dua tu nenajdete nikoho. Bohužel Tadanobu Asano by se se svým přehráváním hodil spíš do Austina Powerse a Rinko Kikuchi zlá čarodějnice taky moc nesedí.

Takže to máme divný svět a nudné hrdiny. Teď jdeme na děj a ani tady zlepšení nehrozí. Logických lapsů tu je víc, než by byl mozek průměrně uvažujícího jedince schopný tolerovat. Proč do hajzlu propustí záporáci z vězení hlavního protivníka pár dní před svým triumfem? Jak je možné, že šóguna, který má jinak tendence vyjadřovat se ke všemu, nerozhodí, že se na dvoře zrádného lorda na každém kroku čaruje? A proč jinak všemocný záporák nechá bandu protivníků víceméně volně působit na svém území? To, že geniální plán pomsty závisí z 90% na náhodě a štěstí, řešit už raději nehodlám. Rád bych řekl, že 47 Róninů obsahuje tolik akce a efektních scén, že tyhle věci nebudete řešit, ale to bych kecal. Většinu času se tu nic neděje, takže absurdita příběhu vyplouvá na povrch v celé své zrůdnosti.

Přehrajte si trailer Naštěstí když už se něco děje, tak to není úplná nuda. Akční scény Rinsch (nebo člověk, který byl zrovna za kamerou) celkem s přehledem zvládá a digitální monstra se také povedla. Finále s dobýváním nepřátelského hradu vcelku šlape, ale bohužel všechny tyhle věci přijdou buď příliš pozdě, nebo v příliš malém množství na to, aby výsledný dojem nějak zásadně zlepšily.

47 Róninů je průšvih. Nechci řešit, kdo za to může, to mi konec konců jako divákovi je úplně jedno, faktem však zůstává, že tahle ambiciózní dobrodružná fantasy z feudálního Japonska většinu času nudí a svou pitomostí mnohdy až uráží. Jen zamrzí, že pravděpodobně na pár let zabila v Hollywoodu šance na cokoliv, v čem budou samurajové.