Na tenhle projekt můžeme pohlížet z více různých úhlů. Buď jako obvykle na nešťastnou snahu převést funkční seriálový koncept na velké plátno, nebo jako na jeho rozšíření o rozmáchlejší formát. Populární Kancelář Blaník, dosud operující jako online seriál se stopáží obvykle nepřesahující deset minut, se pokusila svým tradičním způsobem reflektovat prezidentskou volbu. Bezesporu chytrý nápad, neboť tato událost hýbala (a vlastně stále hýbe) celou společností, a tak si tým Tondy Blaníka nemohl vybrat atraktivnější téma. Je však otázka, zdali to na celovečerní film stačí.

Příběh sestává z několika částí, které se od sebe náladou i zpracováním poměrně jasně odlišují. Lobbista Antonín Blaník nejdříve vystupuje ze stínu a rozjíždí kandidaturu na prezidenta. Poté se situace začne zamotávat a plány se plynule mění tak, jak se scénáři hodí, což je typický neduh posledních sezón seriálu. Zatímco původně se vycházelo ze skutečných událostí, k nimž bylo doplněno zábavně absurdní pozadí s Blaníkovou linkou, časem převládla zahleděnost do titulní postavy a politické reálie šly trochu stranou. A aktuální příběh v tomto (pro mě trochu nešťastném) trendu pokračuje. Nadávky, luxusní boty, bossing, buranství a další atributy Blaníkova rukopisu tak hrají prim i zde. Což bude pro někoho dobře a pro někoho... méně dobře.

Nejednou mě napadla formální paralela s filmovým zpracováním Simpsonových – i Blaník totiž z hlediska scénáře působí jako několik dílů seriálu, bez hlubšího propojení slepených za sebou a navíc ve zřetelně pomalejším tempu. To je samozřejmě potřeba, jelikož kulometné palby hlášek, sprosťáren a lobbistických propletenců by bylo úmorné sledovat takovou dobu. Fanoušci však nejspíše budou s rozvolněností nespokojeni, protože je spojena jen s nutností respektování filmových pravidel, nikoli jejich cíleným využitím.

Naopak potěší zapojení skutečných prezidentských kandidátů, s nimiž režisér Najbrt a celý tým, který stojí i za seriálem, tak trochu guerillově spolupracovali. Většina z kandidátů se zde jen mihne. Někteří však mají i větší úlohy a tyhle pasáže, kde se střetává volební realita s fikčním Blaníkovským světem, jsou nadmíru povedené. I některá další camea jsou výborná (konečně někdo dokázal uchopit pražskou kavárnu!), jiná však zavánějí odfláklostí (chudák Ladislav Špaček) či zbytečným omíláním téhož (chudák Václav Havel). Důsledkem je tak nevyrovnanost, kdy jsou některé pasáže výborné a jiné spíše nudí. Na vině je jistě čas, neboť se leckteré scény kvůli aktuálnosti natáčely skutečně před několika dny, takže na nějaké začišťování syrového materiálu nebyl čas. Úctyhodné, možná však zbytečné.

Prezident Blaník tak trpí některými tradičními neduhy, jež se seriálovými celovečeráky bývají spojeny. Týkají se hlavně scénáře, ale z formálního hlediska musím upozornit i na to, že se zoomovací kamera a rychlé střihy dočkaly hojného využití i zde. Epileptičtí diskutéři, kteří si v komentářích pod každou epizodou na tyto stylové atributy stěžují, tedy budou mít velké problémy. Stejně jako celý film se snahou nezestárnout, neboť je toto dílo natolik aktuální (dříve by se řeklo reakční), že za půl roku, kdy po většině kandidátů neštěkne pes, zůstane jen ten originální satiricko-českoburanský přístup. Není to málo?