Udržet naživu slavné filmové značky, které mají skoro čtyřicet let, není žádná sranda. První díly jsou často až nemístně zbožňované a fandové obvykle chtějí vidět víc toho, co mají rádi. A přitom jim mnohdy nedochází, že už to nikdy nebude takové jako tehdy. Predátor mohl velmi snadno skončit v půlce devadesátek jako vyždímaná franšíza neustále variující koncept mimozemského lovce, který vyrazil na Zemi pátrat po té nejnebezpečnější kořisti. A následně dostal po čuni. Naštěstí už od druhého dílu museli tvůrci jít trošku jiným směrem, vymýšlet nové věci a opakovat se jen částečně. Někdy to vyšlo, někdy ne (a Shane Black se za to omluvil), pak se ovšem k sérii dostal Dan Trachtenberg. Jeho Kořist stála do velké míry na základech prvního filmu, ale přišla s novou hrdinkou a neokoukaným prostředím. A režisér tu ukázal, že značku zná, rozumí jí a je připravený posunout ji o notný kus dál a možná i úplně jiným směrem. A v Nebezpečném území udělal přesně tohle. 

Z plakátů i trailerů asi víte, že tentokrát je hlavním hrdinou samotný predátor. Jmenuje se Dek a ocitl se na planetě, kam se bojí i ti nejodvážnější z jeho druhu, protože tu smrt číhá bez nadsázky na každém kroku. Všechno, co tu žije a co tu roste, dovede zabít. A Dek tu chce ulovit tu největší a nejnebezpečnější potvoru. Proč? To vám prozrazovat nechci, ale asi můžu říct, že na to nezůstane dlouho sám a velmi brzy dostane parťačku (respektive půlku jejího těla) v podobě androida jménem Thea. Predátor s parťačkou? To by se za Arnolda nestalo, co? Když se ti dva potkají, nejspíš už budete mít jasno, že Trachtenberg jde jinou cestou než Arnold. A jako tradicionalisté můžete odejít z kina (a možná bych vám to i radil), a nebo si užít fakt, že režisér se servírováním nápadů, novinek a překvapení teprve začíná. 

Predátor: Nebezpečné území: FOTOGALERIE

Ono je tedy už od počátku celkem jasné, že se půjde úplně jinudy než dřív. Zatímco první Predátor byl do jisté míry i horor a až další díly se přiklonily k akci, vždycky tu pár děsivých, nebo alespoň pořádně napínavých a následně krvavých scén bylo. Trachtenberg ale Nebezpečné území pojal minimálně v první polovině víc jako tradiční dobrodružný film. Takový, v němž se osamělý hrdina, později v doprovodu parťačky, kterou spíš potřebuje, než že by ji chtěl tahat na zádech, pokouší zkrátka přežít. A do toho mu leze na nervy horní půlka Elle Fanning. Režisér udělal z nového Predátora kombinaci survival podívané a buddy movie, což je něco, co bych u téhle série nečekal. A ještě méně bych čekal, že to bude fungovat. 

Když se nad tím člověk zamyslí, predátoři vždycky lovili, ale když nelovili, proč by prostě nemohli s někým sedět u ohně a povídat si? Vztah obou hrdinů je tak nečekaně uvěřitelný, stejně jako proměna samotného Deka. Ta fyzická, kdy se z opovrhované nuly stává totálním řezníkem, i emocionální. Trachtenberg se hodně zabývá i predátorskou společností, jejími psanými i nepsanými pravidly a nutí Deka, aby se jim postavil a pochopil, že ne všechny tradice jsou k dobru věci a že rodina a její zákonitosti nemusí být vždy to nejlepší. Neakční scény, ve kterých se obrovitý zabiják, jehož jsme zatím vídali víceméně jen jako ztělesnění hrůzy a smrti, projevuje jako komplexní charakter, dávají celému příběhu sympatickou hloubku. Trachtenberg se navíc nebojí oživit je občas humorem a k mému překvapení tu funguje i ten! 

Zase se ovšem nemusíte bát. Predátor: Nebezpečné území není hořkosladké drama o bolístkách dospívání, toxické rodině a síle přátelství. Tahle témata dělají z Deka zajímavějšího hrdinu, většinu času se to však pořád hlavně kydlí. Monster je tu hromada, designově se povedla všechna a podobně jako v Kořisti i tady platí, že tvůrci v upoutávkách nevykecali zdaleka všechno. Trachtenberg se navíc může opřít o solidní triky, krásnou výpravu a lokace Nového Zélandu, ale hlavně dovede i přímo v akci sršet kreativitou. Ať už jen rozvine nějaký trochu šílený nápad (nohy, uvidíte), nebo prostě natočí poctivý souboj Deka s gigantickým nepřítelem. 

Přehrajte si trailer Jednoduše byla radost se na to koukat. A ještě větší radost je, že v Hollywoodu se k téhle dnes už klasické látce dostal filmař, který má odvahu posouvat ji o kousek dál a přichází s vlastním uchopením. Navíc v kombinaci s poctivým řemeslem a ideálním množstvím pomrkávání na fanoušky a znalce Predátora nebo jiných akčních klasik jako Barbar Conan, Rambo a Vetřelci. Výsledkem je sebevědomý posun série jiným směrem. Hodně zajímavým a v závěru naznačujícím, že i s hodně velkým potenciálem. Jestli ho bude Trachtenberg chtít využít a pokračovat v nastaveném kurzu, nebo zkusí s Predátorem vymyslet zase něco nového, je mi vcelku jedno. Vidět to chci tak jako tak.