Nebudu se vracet v predátoří mytologii nějak hluboko, protože už jsem to nakousnul v prvních dojmech. První Predátor byla klika jako blázen… Casting tehdy vytvořil genius loci, který tomu filmu nikdo neodpáře, Joel Silver brilantně využil přestávky v natáčení, aby film (a predátora samotného) od základů předělal a primitivní děj byl časem (po tehdejších průměrných recenzích) pochopen fanoušky jako záměr. Napůl akční film a napůl béčková creature feature tak dala vzniknout nejen nejosvalenější vojenské jednotce vůbec, ale ve vedlejším gardu také ikonickému vesmírnému lovci. Arnold byl nejlepším nadčlověkem na světě a už nemělo cenu v sérii pokračovat. Joel Silver pak sice na nátlak studia (Foxové nikdy neví, kdy skončit) natočil dvojku, ale šel úplně jiný směrem a udělal z ní v podstatě kriminálku. A dokonce i Robert Rodriguez věděl, že se nesmí vrátit ke “komandu” a předstírat, že znovu točí jedničku. Jeho svěřenci Nimrodu Antalovi se to povedlo napůl a dodnes se na jeho počin tak trochu zapomíná. To se ale brzy změní.

Predátor: Evoluce: FOTOGALERIE

Na scénu totiž přichází Shane Black, vyzbrojen nikoliv čestným členstvím v původní predátoří jednotce, ale hlavně režisérskými ostruhami z Iron Mana 3 a Správných chlapů. To samo o sobě zjevně stačí k tomu, aby dostal spoustu peněz (oficiální zdroje mluví o 90 milionech, neoficiální o 140, ale o tom později) a mimořádně volnou ruku. Což je překvapivé, protože přes veškerý producentský dohled bych si dovolil Blackovy dosavadní režijní počiny ohodnotit jako… no jako rozhárané, držící pohromadě vyloženě na dobré slovo. Přesto jsem šel na Predátora s tím, že by to mohla být evoluce, když už ne revoluce (ehm) a věřil jsem, že Black najde nejen svůj scenáristický brk z osmdesátek, ale hlavně nějakého schopného pomocného režiséra, který za něj oddře akční scény.

Bylo to naivní, ale tady alespoň vidíte, že i po dvaceti letech v branži pořád ještě občas chcete věřit - navzdory tomu, že dosavadní oprašování osmdesátkových relikvií dopadalo víceméně tragicky, ať už šlo o čtvrtého Indiana Jonese, Ridleyho návrat k vetřelcům, nebo třeba všechny hororové remaky. Už v první scéně vám Black jasně naznačí, že na to jde od lesa. Honí se tu dva vesmírné koráby, predátora vidíme bez maskování i s ním, dokonce sledujeme mimozemskou komunikaci (včetně titulků), nové hračky, tajemné komory… Black to na nás sype všechno. K čertu s tajemnem prvního dílu, dnešní neposedná generace chce všechno a hned.

A Black tedy začne vysvětlovat, vědom si toho, že jeho hlavním talentem je se ze všeho vykecat. Na place má dokonce několik postav, které jsou jen mobilní wikipedií a jakmile se na ně namíří kamera, začnou vysvětlovat, proč predátoři trhají páteře, proč mají Zemi vysoko v dovolenkovém katalogu, proč se jim říká predátor, proč mají všechny ty hračky, bystrý zrak, silné paže… atd. Chudák Jake Busey je tu jen jako zmatený drmolící vědec, nijak neodkáže na klíčovou roli svého otce ve dvojce a stává se jen jedním z mnoha easter eggů (viz název školy, do které chodí Jacob Tremblay). Už po deseti minutách je bohužel jasné, že Black svojí osmdesátkovou formu nenašel a navíc mu zoufale chybí herec kalibru Downeyho Jr., který by ty průměrné vtipy bez pointy utáhnul alespoň charismatem. Boyd Holbrook je sice uvěřitelný se sniperkou, ale drsňácké hlášky mu jaksi nelezou přes zuby. A to je pořád z těch lepších. 

Navzdory snaze jít jinudy stejně Shane Black končí s partičkou (ex)mariňáků a (ex)vojáků, která ovšem nemůže být odlišnější od borců z jedničky. Osvalení a skvěle sehraní borci, co se domlouvají gesty, jsou nahrazeni partou vyvrhelů na okraji společnosti, jimž byste nesvěřili bouchačku ani v Call of Duty. Navíc při jakémkoliv kontaktu začnou mluvit jako zasažení elektrickým plotem a vršit na sebe slova bez ladu a skladu. Třešinkou na dortu je Thomas Jane jako týpek s Tourettovým syndromem. Mít podobnou postavu ve filmu může být osvěžení, mít v něm dvě (Tremblayova postava má Aspergera) je spíše únavné - Thomas Jane navíc neposlechl památná slova a je doslova “full retard”. Herec nikdy nesmí jít full retard, to přece věděl už Kirk Lazarus.

Sebevědomý Holbrook, bázlivý Tremblay a z principu trochu otravná Olivia Munn jsou nakonec nejspolehlivějšími opěrnými body celého obsazení, protože do svých rolí skvěle padnou. Co na tom, že Black jenom vrší klišé na další klišé a jeho zvraty jsou vycucané z prstu. Na zemi je predátor, tady je parta lidí, která ho může zabít když už ne svými schopnostmi, tak alespoň selským rozumem a Henry Jackman v pozadí mlátí do syntetizátorů po vzoru Alana Silvestriho. Teoreticky vzato nepotřebujete víc, abyste natočili alespoň snesitelnou béčkovou nápodobu.

Jenže to by nad sebou Shane Black musel mít schopného producenta. Joel Silver tu není a John Davis, ačkoliv začínal na prvním Predátorovi, stihnul zprodukovat i oba díly AvP, takže jestli je někdo, kdo nepozná rozdíl mezi zlatem a naleštěným lejnem, je to právě on. V první půlce se teprve tým schází, predátor tu a tam někoho zabije ze zálohy a rozjíždí se dvě, tři slibné podzápletky, což ještě stíhá Black ukočírovat - jednoduše proto, že divák netuší, jestli ho čeká apokalyptická sci-fi, crazy komedie nebo erkový akční nářez s hláškami á la Kick-Ass. 

Pak se ovšem setmí, což by mělo být jasné znamení pro všechny, kdo sedí ve 3D sále (aby urychleně utekli) - až do poslední desetiminutovky už se totiž nerozední. Přes všechno snahu o vaření z vody Black skončí s predátorem a týmem po zuby ozbrojených maníků uprostřed lesa, tj. se stejnou kombinací jako v jedničce. Jeho postavám bohužel chybí svaly, charisma i superschopnosti. Zatímco Dutchova jednotka měla proti predátorovi šanci, tihle zmatkaři si na vojáky jenom hrají a ve chvíli, kdy začnou střílet, trefovat se a dokonce tvořit nějakou taktiku, divák jen zmateně kouká, kde se to v nich vzalo. A ještě o něco zmateněji kouká, když se lusknutím prstu zkušená vědkyně začne ohánět kulometem a předvádět gymnastiku á la John McClane.

V tu chvíli už Shane Black dávno zapomněl na poslední dva zvraty a snaží se podobně jako všichni před kamerou jen přežít a nějak ten film dotočit, aby mohli jít všichni domů a tiše plakat u oltáře s Bezbolestnou. Třetí dějství Predátora: Evoluce je neuvěřitelně bolestivé… asi jako když sledujete někoho, kdo hasí hořící dům benzínem a plameny jsou čím dál tím větší. Způsob, kterým tohle veledílo graduje, doslova vhání slzy do očí. V nočních scénách pochopíte, že Black neumí točit akci a zmateně přestříhává mezi detaily zaměnitelných postav v pološeru tak, že u půlky vlastně nevíte, jestli jsou ještě naživu, nebo jak umřely. A pak na chvilku vykoukne sluníčko, aby posvítilo i na fakt, že Shane Black zapomněl, jak udržet scenáristickou niť. V explozivním závěru mění postavy v nevěrohodné supermany, servíruje pětiminutovku, která odkazuje na to nejhorší z Vetřelec: Covenant a ještě si rozkopne dveře k pokračování tak nešikovně, že i z toho Holbrooka udělá mamlase.

Přehrajte si trailer Festival špatných nápadů s vizuálem televizního seriálu z devadesátých let a rozšířenou predátoří mytologií, o kterou nikdo nestál. Doctor Strange by při svém přemítání možná našel nějakou z milionu možných verzí, ve které je užvaněný predátoří sequel dobrým nápadem, ale my bohužel tenhle souboj s pravděpodobností prohráli. Uklidnit nás může snad jen to, že pokud stál tenhle Predátor víc než sto milionů dolarů, pošle ho Fox na dlouhé roky někam hodně daleko. Hořká pachuť spálené šance však bude na jazyku cítit ještě hodně, hodně dlouho.