Na první pohled se zdálo, že má Disney před sebou další superúspěšný rok, a ještě ke všemu výjimečný. Právě letos totiž slaví legendární domov Mickey Mouse stoleté výročí a měla ho velkolepě oslavit např. kupou marvelovek, Indianou Jonesem či Malou mořskou vílou. Vrcholem oslav pak měla být nová pohádka Přání, která se už od upoutávek viditelně snaží navázat na nejzvučnější disneyovskou éru a s debutují Fawn Veerasunthorn si ji vzal na starost režisér Ledových království, Chris Buck. U Disneyho si asi mysleli, že mají vyhráno a Přání bude grandiózní poctou uplynulým animovaným sto letů. Jenže místo toho se z novinky vyklubal další z letošních kasovních propadáků studia a bohužel zcela zaslouženým. Přání je totiž potvrzením toho, že v animovaném sektoru „Myšáka“ nemají v posledních letech to nejpovedenější období.

Podíváme se tak do království Rosas, jemuž vládne mocný a pro všechny obyvatele dobrosrdečný vládce Magnifico. Ten díky studii magie dokáže uchovat a také splnit lidské přání. Lidé proto do jeho království sami jezdí a doufají, že Magnifico jejich přání splní. V to doufá také mladá Asha, která se má stát vládcovou učednicí a přeje si, aby bylo při tradičních oslavách v království tentokrát splněno přání jejího stoletého dědečka. Jenže místo toho hlavní hrdinka zjistí, že její král není tak dobrosrdečný, jak se zdálo, a má s uchovanými sny obyvatel jiné plány. Zklamaná Asha se proto obrátí se svým přáním ke hvězdám. A vesmír ji překvapivě vyslyší a pošle ji hvězdného pomocníka.

Přání tak chce být už na první pohled mixem moderních animáků a klasických disneyovek. Máme tu tedy samozřejmě silnou hlavní hrdinku, co se obejde bez statečného chasníka či prince, nepotřebuje žádnou love story a sama se postaví mocnému záporákovi. Zároveň se tu však tvůrci snaží o navození tradiční animované poetiky, čemuž odpovídá atmosféra, roztomilá zvířátka či klasické fórky s roztržitými charaktery. Tento mix pak ještě více utvrzuje animace, která kombinuje klasickou a moderní 3D technologii. A nutno říct, že po této stránce si animátoři hodně vyhráli a na Přání se kouká opravdu hezky a i díky nim pohádková atmosféra s tradičním disneyovským nádechem v jistých pasážích docela funguje. Škoda, že se podobně nesnažili i ostatní.

Po režijní a příběhově stránce jde totiž o zcela zaměnitelnou pohádku, v níž vlastně není moc kde brát. Autoři se sice pokouší hrát prakticky po celou dobu na nostalgii a svézt se na starých dobrých disneyovkách, daří se jim to však jen občas. Velmi brzy totiž divák prokoukne, že má před očima zcela rutinní podívanou s dějem, jenž vás zhruba v polovině přestane zajímat a nedoručuje tolik diváckých atrakcí, aby zabavil ratolesti, natož dospělé. Ano, opět se zde míří hlavně na holčičí cílovku, jenže humorných situacích je tu pomálu a chybí jakékoliv větší dobrodružství (postavy tu v podstatě jen střídají lokace hradu a lesa) či vděčné a zapamatovatelné vedlejší postavičky. 

I to Ledové království, jež rozhodně nepatří mezi mé nejoblíbenější pohádky, mělo alespoň neoddiskutovatelné taháky v podobě sněhuláka Olafa, šikovně zvoleného zasněženého prostředí či slavných písniček. Tady je sice songů opravdu mnoho (možná až příliš), žádný z nich ale extra neutkví v hlavě a my tak nedostáváme nic jiného než zcela rutinní pohádku.

Jediný trumf, který tak autorům zbývá v ruce, je ona sázka na nostalgii. Snímek je plný odkazů a variací na ikonické pohádkové tituly, což sice občas potěší, jindy se tu ovšem odkazuje tak na sílu a viditelně, že už se to spíš míjí účinkem. Jednomu z jelenů se tak říká Bambi, kouzelné pero zde maluje Mickey Mouse a hlavní hrdinka má sedm kamarádů, z nichž jeden kýchá, jiný furt spí, další je mrzout…no asi vám ta inspirace už taky došla. Sem tam se u podobných pomrknutí člověk pousměje, jen tím se však kouzlo animovaných legend napodobit nedokáže. Obzvláště, když se nemůžete opřít o nosné postavy a příběh.

Přehrajte si trailer Přání je tak zcela fádní disneyovkou, jež připomíná ospalé a zcela průměrné animované počiny studia z přelomu tisíciletí, kdy studio sice dokázalo jakž takž potěšit omladinu, ale po tvůrčí stránce se nijak neposouvalo. Také Přání svou malou cílovku dokáže v rámci mezí zabavit, tempo je svižné, animace kouzelná a pár odkazů pobaví. Všechny disneyovské prvky ovšem režie prodává ve zcela zaměnitelném podání a ani postavy ukecaného kůzlete a roztomilé hvězdičky neumí dostatečně vytěžit. Prohra je to o to smutnější vzhledem ke zmiňovaným sto letům studia, na něž se odkazuje v závěrečných titulcích a dost křečovitě i v potitulkové scéně. Přání totiž opravdu není esencí kouzla pohádkových klasik, ale šedivým průměrem, jenž nejspíš brzy zapadne v Disneyho bohaté historii.