Dlouho mi trvalo pochopit, proč se okolo Children of Men dělá takový humbuk. Clive Owen se krčí v jakési betonové budově, Michael Caine si hraje na Brumbála, název zní divně v češtině i angičtině a moji „opinion leadeři“, zejména kolega Shushika, z toho mají blaho, jak kdyby jim poklopec právě třikrát provětrala Nicole Kidman. Po první ukázce konečně chápu. Nejen, že se bude mluvit o ní; na podzim se bude hojně diskutovat hlavně o filmu samém a jeho stvořiteli, Alfonso Cuarónovi. Tohohle chlapíka na MZ svorně zbožňujeme při vzpomínce na jediného výborného Pottera. Navíc se už v traileru ukazuje, že při vší přemýšlivosti má víc filmařského talentu, než byste vydestilovali ze všech českých filmařů, kteří letos pustí svoje filmy do kinodistribuce. No, to nebyla zas tak velká pochvala, tak se radši vraťme k tématu... Už bez dlouhých vytáček ocením Cuarónovo pojetí budoucnosti – špinavá verze tvrzení „future is now“ je i přes současnou vizáž nesmírně podmanivá a způsob, jakým Cuarón vyrábí z továren futuristické objekty doslova oslňující. Filmový materiál přepokládám nebude nabízet prvoplánově efektní scény, o to víc si je třeba cenit trailerového finále, které ze syrových obrazů s nánosem autenticity utváří krásný kus trailerového řemesla. Zavání to pětkou, ovšem já radši zůstanu při zemi. Ale buďte si jistí, že v den premiéry mě jinam než do kina nedostanete. Cuarónova osobitost se pojí s prvotřídním hereckým týmem a větší než malou porcí filozofování. Co víc si od Hollywoodu přát?
