Doteď mám v živé paměti tu radost, když Netlix oznámil, že přivede svět Zaklínače do hrané podoby. Stalo se tak v době, kdy na HBO akorát končila Hra o trůny, fantasy žánr prožíval žně, jako už dlouho ne, a Netflix nebyl zdaleka tak moc spojován s těmi neúspěšnými projekty, ale spíše naopak. Posléze navíc přišlo ještě jedno eso, které mělo zaručit, že to neskončí fiaskem. Supermanovský Henry Cavill, nadšenec, jenž se nikdy neskrýval svojí láskou ke třetí hře i Sapkowského knihám, byl totiž obsazen do role Geralta. Psal se rok 2018.

O sedm let později se premiéry na streamovací platformě dočkala již čtvrtá a předposlední řada seriálu, která ani týden od premiéry pořád není na všech trzích jasnou jedničkou v žebříčku sledovanosti, tak jako tomu bylo u těch předchozích. Cavill navíc produkci opustil ještě před premiérou třetí série, čímž zasadil seriálu obří ránu. V kombinaci s čím dál horšími recenzemi a ohlasy fanoušků a onou výše zmíněnou klesající sledovaností by tak leckdo řekl, že si Netflix mohl ušetřit starosti, a místo dalšího utrácení to trápení raději sám ukončit. Jenže se tak nestalo.

Místo Cavilla totiž dorazil Liam Hemsworth a showrunnerka Lauren S. Hissrich pokračuje směle dál v razantním odklánění se od předlohy výměnou za výrazně hloupější děj, zjednodušené charakterizace, menší svět, okleštěnější politiku a slabší bitvy. A to víceméně vycházím jen z toho, co jsem viděl ve třetí sérii, na tu novou jsem stále ještě nenašel odvahu, ani čas. Co jsem ale naopak vidět stihl, je další filmový spin-off, který je dějově zasazen mezi třetí a čtvrtou řadu seriálu.

Snímek Potkani: Příběh ze světa Zaklínače dorazil na Netflixu vpravdě dosti nečekaně. Původně se mělo jednat o seriálový spin-off, později minisérii, kterou nakonec někdo sestříhal do filmu a doslova odhodil umřít na stream bez jakékoli pompy. Jen o pár hodin později Netflix veškerou pozornost strhnul trailerem na finále Stranger Things. Tolik asi k tomu, jaké má streamer priority.

Ve zkratce se jedná o malý zhruba osmdesátiminutový heist film, ve kterém se banda necharismatických puberťáků (už v knížce jsem je popravdě nesnášel, Netflix to ale zdejším castingem posunul na úplně nový level) rozhodne okrást jednoho významného lorda. Jeho poklad ale brání monstrum, a tak si musí najmout stárnoucího opileckého zaklínače Brehena (Dolph Lundgren), aby pro ně příšeru ve sklepě zabil.

Následují extrémně rutinní tréninkové pasáže, snaha o plánování, sbližování mezi Potkany a Brehenem a taky nějaké flashbacky do minulosti šéfky skupiny Mistle, jež se mohou zdát na první pohled zbytečné a na sílu, ale díky finále mají překvapivě svůj smysl, a hlavně zapadají do fungování a pravidel světa Zaklínače, ve kterém nic není černobílé. Na tomto místě můžeme pogratulovat tvůrcům, že tu nejzákladnější věc splnili, a vrátit se k tomu, co všechno je zde špatně. Je toho totiž dost.

Vedle faktu, že kromě Lundgrena (který ale nedostal bohužel moc dobře napsanou postavu) a ve vedlejší menší roli ještě Sharlta Copleyho, jenž se předvede později hlavně v seriálu coby chladnokrevný Leo Bonhart, tady všichni působí jak na sjezdu cosplayerů Zaklínače, tentokrát oproti dalšímu spin-offu Zaklínač: Pokrevní pouto (kde těch funkčních epizod asi bylo víc a proto to mohli zanechat ve formě čtyřdílné minisérie) nefunguje příliš ani ta akce. Je levná, bez nápadu, bez rázu. Mladým to nevěříte, Lundgren je zase příliš starý a prkenný a jak říkám, Copley moc prostoru nedostal. Nemá to hezké kostýmy ani lokace. Není to vtipné, ani napínavé. Je to jen...šedivé nic.

Film tak v zásadě nenabízí vůbec nic, kvůli čemu by stálo za to ho vidět. Nejvtipnější je, že hned první minuty vám zároveň vyspoilerují průběh čtvrté řady seriálu (proto film Netflix nabízí až po zhlédnutí seroše, i když se zbytek jeho děje odehrává před ním…), což je taky slušná ukázka nedomyšlenosti celého konceptu. Na druhou stranu jsou to právě ty první minuty, kde si Bonhart povídá se Ciri, které mají aspoň nějakou váhu, k něčemu zjevně směřují, a cítíte z nich aspoň nějaké emoce. Jakmile ale přijdou do hry samotní Potkani, je to tragicky sterilní pohled do libovolného fikčního středověku, kde není komu držet palce, ani o co hrát. Nic z toho už by vás však touto dobou nemělo překvapovat, čili pojďme rovnou k pointě mého textu.

Tou bude totiž zamyšlení, jak hluboko musí Netflix se značkou ještě klesnout, aby si konečně řekl: „Dost, už stačilo.“ Po první v mých očích povedené sérii Zaklínače se totiž něco u tvůrců přeplo, možná reakce na některou z kritik, nebo jen uvědomění si, že zpracovat knihy bude po prvních pár povídkách výrazně těžší, než si mysleli. Tak či tak, když nepočítám fajn, ale nijak přelomové animáky, zacházel Netflix během těch sedmi let se značkou takovým způsobem, že být to jeho potomek, už by mu ho sociálka dávno vzala. Teď už to vypadá, že to zřejmě doklepou s hlavním seriálem, žádné další spin-offy ale nevzniknou a jestli ještě dojde na animák, toť otázka. Jenže co pak? Časem dorazí čtvrtá hra, která fandom snad opět pozvedne a napraví leckteré škody způsobené Netflix projekty. Do té doby snad práva přejdou jinam, a my se v budoucnu dočkáme buď filmové adaptace herní série, nebo se značka na nějakou dobu nechá spát. Tak, jako třeba Warcraft. Tak či tak to fiasko, které mnozí po oznámení Cavilla odmítali věřit, že může přijít, je nakonec opravdu tady. A musím smeknout kloboukem, protože takhle bídně zahodit takhle nadějně rozjetou fantasy franšízu, to už chce fakt legendární (ne)talent.