Ano, je to lepší než seriál a ano, je to zábavnější než nedávné anime Pána prstenů. Ne, nekope to stejnou ligu jako Spidey, Arcane ani třeba Rozzum v divočině. Rozpočet ofiko není znám, ale vzhledem k studiím, co se na tom podílely, předchozímu anime Zaklínači a obsazení, bych si troufal tvrdit, že něco mezi 20-25 miliony. Jo, za ty prachy to mohlo vypadat líp. Netflix to vypustil potichu v úterý ráno. Ne, nebýt KarlaR, taky bych to nevěděl. Jasně, že jsem to četl. Ne, nijak zásadně to nepřekopali, jen je to trochu víc Malá mořská víla a trochu míň Geraltův milostný trojúhelník. Ano, líbilo, přijde však pár „ale“. Ne, už mě nebaví si sám pokládat otázky.

Jak už padlo výše, na Netflix čerstvě přistála adaptace známé a oblíbené povídky Trochu se obětovat z druhé knihy Meč osudu, v níž se hrdina Geralt spolu s věrným bardem Marigoldem ocitá v okolí přímořského města Bremervoord, kde se schyluje k válce mezi lidmi a bytostmi z hlubin, tzv. sirénami.

Příběh povídky začíná s dvojicí hrdinů jako vytažených ze Shakespeara – na jedné straně je mladý princ Angloval, a na té druhé mořská panna Sh'eenaz – jenže si nerozumí, a tak mladík najme Geralta, aby pro ně tlumočil. Ve filmu se ten úvod lehce překopal (jako pár dalších věcí), v zásadě tu ale pořád máme zápletku o zamilovaném páru pocházejících ze dvou odlišných světů, mezi nimiž nyní hrozí vážný spor. A protože je Geralt nejen na mizině, ale hlavně navzdory všemu, co se říká o zaklínačích, má srdce na správném místě, je odhodlán udělat vše proto, aby zabránil zbytečnému krveprolití.

Nutno říct, že co u Sapkowskiho působilo jako velice nenápadná variace na Andersonovu Malou mořskou vílu, a to hlavně proto, jak brilantně a zároveň svérázně to polský spisovatel napsal, je ve filmové verzi mnohem okatější inspirace. Dokonce tu dojde i na zpívající zlou čarodějku. Každopádně zásahy do příběhu tady ve skutečnosti do jednoho dávají smysl, vyprávění má možná i trochu lepší tempo, a osobně bych se nebál říct, že konec zde dává o něco větší smysl, byť se diametrálně rozchází s tím knižním. Minimálně tedy lépe koresponduje s názvem povídky. Důvodem jsou nové vedlejší postavy i některé motivace, které předtím v povídce nebyly. Scénář to má ale všechno hezky podepřené, nic není tlačeno na sílu a ty nové věci na rozdíl od seriálových kreací okolo Cavilla a spol. působí velice věrně knižnímu světu.

Asi bych už ale měl zmínit to nejpodstatnější. A tím je fakt, že i tenhle Zaklínač je anime (kdyby to někdo náhodou nezaregistroval v titulku), tzn., že pokud toužíte po tom, aby váš Geralt při boji nevyskakoval desítky metrů nad své protivníky a nehrál si polovinu času na Supermana, nebudete příliš nadšení z toho, jak zde jsou pojaty veškeré akční scény. Naštěstí se vás na to film snaží naladit hned v úvodu, a pokud přijmete, že v tomhle žánru/stylu animace je zkrátka ta míra realismu posunutá trochu dál, je to víceméně první a zároveň poslední překážka, na kterou s tímhle Zaklínačem narazíte.

Zbytek už totiž tvoří nadprůměrné fantasy vyprávění opírající se o geniální předlohu, v níž všechny postavy jsou krásně trojrozměrné, opět se do mrtě probírá morálka a ani tentokrát Geralt nebude nikdy stát před jednoduchou volbou. Vlastně jediná věc, která zde oproti předloze chybí, což ale lze snadno připsat faktu, že se jedná o samostatný film odehrávající se někde mezi první a druhou řadou seriálu, je soustředění na vývoj Geralta jako postavy.

V Sirénách z hlubin už je Bílý vlk hotový protagonista s nějakou minulostí i budoucností, které se tu příliš nevysvětlují. Pro někoho tak může být třeba trochu matoucí, v jakém bodě se zde nachází jeho vztah s čarodějkou Yennefer. A byť tvůrci věnují i trochu prostoru jeho vztahovým patáliím a románku s bardkou Essi (Christina Wren z Muže z oceli), zdaleka nezacházejí do takových detailů a spíš se soustředí na vztah Anglovala a Sh'eenaz. V kontextu filmu to zkrátka není problém, určitě bych vám to ale nedoporučoval jako výchozí bod do celé ságy.

Jinak když už padlo jméno dabérky Essi, asi bych mohl připomenout, že hlavní postavě zde svůj hlas propůjčil Doug Cockle, aneb anglicky mluvící dabér herního Geralta. Jako Marigold se pak vrací Joey Batey a jako Yennefer Anya Chalotra, přičemž vizuálně Bílý vlk furt vypadá trochu jako Cavill, čili tady došlo ke krásnému střetu hned několika vesmírů a s trochou nadsázky lze říct, že si to z každého vzalo to nejlepší. Jenže. A tím už se dostávám k finálnímu shrnutí.

Fakt, že si Netflix potažmo tvůrci jednoduše vezmou herního dabéra, seriálové herce, film dropne totálně bez jakéhokoli fanouškovského povšimnutí v úterý ráno na stream, má to budget nějakých pěti až šesti Brutalistů, ale přitom to furt vypadá vcelku mizerně, je to vysáté od barev a zdaleka si to nehraje s kompozicí a vůbec detaily tolik jako třeba předchozí anime Zaklínač: Vlčí muž, mě zkrátka vede k názoru, že tady nikdo neví, jak s tou ságou vlastně pracovat.

Přehrajte si trailer Seriál se jim hroutil už s Cavillem, po jeho odchodu to ale mohli rovnou celé odpískat, ten spin-off, na který už si možná dnes nikdo nevzpomene, skončil tragicky, a podobné filmové štěky – byť za ně můžeme být vlastně vděční – zjevně nejsou brány moc vážně. Takže se ptám, k čemu to vlastně směřuje? Pochybuji, že seriál uzavře příběh tak jako tomu bylo v knihách. Těch nezpracovaných povídek Geraltových dobrodružství ještě pár existuje, ale je otázka, jestli má smysl to opravdu dál zkoušet touto cestou, když jsou zároveň na cestě nové herní tituly. Jestli by přece jen nebylo lepší to zastavit, pár let počkat na oživení hajpu, a pak se prostě vrhnout na hrané filmy podle her. Klidně tam zkusit zlákat zpátky Cavilla, najmout nové tvůrce, uvolnit na to rozumné prostředky. Takový Robert Eggers by s tím určitě dokázal divy. Možná zbytečně fantazíruji, jen mi to zkrátka přijde škoda. Film si každopádně dejte, pokud vám Zaklínač chyběl, jen od něj rozhodně nečekejte zázraky. Pár milých překvápek, solidní akce i dialogy, vtipný odkaz na Disneyho a jeden krátký zásun je momentálně to nejlepší, co Netflix může nabídnout.