O FILMU
Ve sportovních dramatech se zpravidla utvrzujeme ve velikosti člověka. V síle té bytosti, která roztluče své srdce do nepřirozené tepové frekvence, jen aby porazila svého soka na kolbišti. A filmy o zdraví? Ty nás povětšinou zkouší vytahat za slzní kanálky a přesvědčit, že každý člověk ukotvený na vozíku rovná se hrdinovi s velkým srdcem, že každý autista musí být dobrák bez jediného flíčku na své osobnosti. Málokdo je takové hovádko, aby si po vzoru Johnnyho Knoxwillea a jeho (už polozapomenuté) komedie The Ringer dovolil utahovat z tak vážných i velesmutných věcí - i proto se v tomhle příběhu s berlemi a gymnastickým náčiním opět nebudeme uchechtávat. Věc je nadmíru seriózní, neboť Danu Millmanovi se podle knižní předlohy (s prvky autobiografie) během vteřiny sesype život. Doufal v olympiádu, užíval světských radovánek a přehnaně rychle pelášil na motorce... a to ho málem stálo nohy. Řeklo by se, že bytí pozbylo smyslu, ale to by se na scéně, resp. na benzínové pumpě, nesměl zjevit stařík jménem Socrates (eh?!) a svou moudrostí jej navést na další životní směřování.