Francouzský režisér Louis Leterrier má zatraceně velkou smůlu. Do Hollywoodu se dostal díky úspěšnému Kurýrovi a sakra povedenému drsnému dramatu Utržený ze řetězu, tam se však ne a ne rozjet. Neuvěřitelný Hulk a Souboj Titánů nebyly špatné filmy, ale k vyloženě dobrým mají také daleko a Leterrier všude tvrdí, že za to může obvykle studio nebo producenti. On každopádně ne. Teď přichází se svou kůží na trh znovu a i když jeho novinku Podfukáři můžete v nabité letní sezóně snadno přehlédnout, byla by to škoda.

Podfukáři: FOTOGALERIE

Na férovku je nutné říct, že ani tentokrát nejde o zásadní blockbuster, který by přepisoval žebříčky největších pecek, ale ona i taková poctivá zábava na dvě hodiny je taky vlastně docela dost. A přesně tohle Podfukáři nabízejí. Svižné trailery lákaly na atraktivní prostředí iluzionistů a trošku osobitý přístup k subžánru heist movie. Zkrátka se tu mělo krást a loupit, zároveň však i kouzlit a i když se film snaží tvářit jako inteligentní zábava, brzy nejspíš zjistíte, že přeci jenom nezaškodí tu kebuli radši vypnout.

Film v tom správném poměru servíruje slušné akční scény s kouzelnickým frajeřením a hláškováním.Zápletka je totiž na inteligentní thriller notně děravá, na druhou stranu pořád dává větší smysl než třeba šesté Rychle a zběsile. Mozek tu není třeba namáhat víc než u průměrného letního blockbusteru, ale pocit, že by z vás tvůrci dělali idioty, mít nejspíš nikdy nebudete. Od začátku je však evidentní, že mnohem důležitější v případě Podfukářů bylo co a jak se na plátně stane a ne proč a jaké to má důsledky. To víceméně nikoho moc nezajímá.

A kouzlení a hraní si si iluzemi Leterrier servíruje v opravdu parádní podobě. Kamera se neustále hýbe, něco objíždí nebo něčím prolétává a i z obyčejného machrování čtveřice kouzelníků uprostřed jeviště dokáže udělat adrenalinovou scénu. Eisenberg, Fisher, Harrelson i Franco jsou dostatečně charismatičtí, sympatičtí a zábavní na to, aby vás bavilo koukat se, jak oblbují nadšené publikum. Je to lehké, svěží, zábavné a má to sakra rychlé tempo. A to naštěstí platí i o ostatních scénách. FBI v čele s Markem Ruffalem tu mají překvapivě víc prostoru, než by člověk čekal, ale není to vůbec na škodu, protože i samotné pátrání po tom, jak banda lehce arogantních iluzionistů vykrádá banku na druhé straně světa má pod Leterrierovým dohledem dostatečné tempo a v tom správném poměru servíruje slušně natočené akční scény s kouzelnickým frajeřením nebo hláškováním.

Přehrajte si trailer Tenhle film šlape a nedovolí vám moc přemýšlet, což je dobře, protože jakmile se řeší staré egyptské kulty a hrdinové začnou trochu lacině podezírat z podrazu úplně každého, kdo na plátně promluví, začne to malinko skřípat. Naštěstí zběsilé tempo a efektní snímání zabraňují tomu, aby divák u Podfukářů zbytečně moc přemýšlel.

Zamrzí ovšem, že ani tyhle dvě věci nezabrání faktu, že v poslední třetině to celé začne trošku skřípat. Michael Caine vyklidí pole zbytečně laciným způsobem a se závěrečným trikem si tvůrci taky hlavu moc nelámali. Kdo viděl anglické seriálové Podfukáře, kteří mají s těmi filmovými společný akorát název a fakt, že se v nich krade, ten celý podraz odhalí výrazně dřív než FBI. Opisovat takhle okatě a zvlášť od ne až tak starých seriálů by se fakt nemělo.

Ale i tak pořád zůstávají velmi pozitivní dojmy. Podfukáři jsou jednoduchá a hodně povrchní zábava, jejíž největší a jedinou ambicí je diváka na dvě hodiny pobavit. A to se i přes pár drobnějších problémů daří. Herci na straně kouzelníků i těch, kteří jim jdou po krku, si evidentně sedli, celé to parádně odsýpá a akční scény, ať už v nich někdo někoho honí po New Orleans nebo skupina iluzionistů posílá člověka vykrást banku do Paříže, šlapou bez nejmenších problémů. Chutná filmová jednohubka na léto. Pokud víc nehledáte, budete spokojeni.