Nevím, jestli jsem za posledních několik let slyšel, že by někdo řekl „dal bych si další Podfukáře“. Hollywood dojí všechno, co dává jeho účetním alespoň trošku smysl a tahle série nebyla neúspěšná, ačkoliv ani jeden z dílů se nestal klasikou nebo bůhvíjak nezarezonoval. A tak když parta iluzionistů, kteří jdou po krku největším lumpům, odešla ze scény, nikomu vlastně moc nechyběla. Očekávání od trojky jsem tedy moc neměl, sice se měla vrátit stará banda a měl dorazit nový režisér, trailery však neukazovaly nic převratného, jen prostě víc toho, co jakž takž fungovalo minule a předminule. A po čem se nikomu nestýskalo. No ale občas jde člověk do kina s nadějemi, že se ty dvě hodiny nebude nudit, a odchází s pocitem, že dostal víc. Ne o moc, ale víc. A to někdy stačí. 

Třetí Podfukáři se odehrávají devět let po dvojce a vzhledem k tomu, že si z ní nic nepamatuju, netuším, co všechno tvůrci vynechali, předělali nebo nedotáhli. Ono je to ale celkem jedno. Na scénu nastupuje mladá generace kouzelníků a fandů původních Jezdců a rádi by šli v jejich stopách nejen při svých vystoupeních, ale i při snaze udělat svět lepším a obrat pár šmejdů. Jenže pak se na scéně objeví J. Daniel Atlas, jeden z původních Jezdců, a má za úkol vzít si mladé pod svá zkušená křídla a s jejich pomocí si vyšlápnout na obchodnici s diamanty, která pere peníze pro ty nejhorší lidi na světě. Netrvá dlouho a přidá se k nim i zbytek party, a pak se začne kouzlit. 

Podfukáři 3: FOTOGALERIE

Ono se tu vlastně nic moc nového nevymýšlí, jen se chytře pracuje s faktem, že od premiéry dvojky uběhla téměř dekáda a že její hrdinové jsou nejspíš většině diváků jedno, takže třetí Podfukáři můžou začít v podstatě od začátku a postupně vracet na plátno Woodyho Harrelsona, Morgana Freemana nebo Islu Fisher a doufat, že tím přeci jen někoho potěší. A dát prostor nováčkům. A ono to docela funguje. 

Herečtí veteráni jsou sehraní a i když jejich postavy zůstávají poměrně jednorozměrné (starej bručoun, mladší egoista, trošku loser…), jsou to sympaťáci a jejich představitelé dovedou i s tím málem pracovat dost dobře na to, abyste jim celkem fandili. Nováčci jsou navíc nečekaně fajn, nepracuje se tu nijak zvlášť na sílu s generačními rozdíly a spíš jde o to vybojovat si vzájemný respekt. Navíc potěší, že nejde jen o mladé variace na původní hrdiny a každý z nově příchozích přináší do týmů něco trošku nového. Jiný přístup, jiný styl. Tenhle se rád vrtá v technice, tahle má nenechavé prsty a támhleten sází na herecký talent. Takže tu nemáme to samé co minule, jen v novém provedení, ale tým se rozšiřuje a nové tváře zapadnou prakticky okamžitě. 

Na scéně je tak obvykle až osm hrdinů, kteří jsou prakticky stejně důležití, což vede k hlavním pozitivům, ale i negativům třetích Podfukářů. Prověřený řemeslník Ruben Fleischer dovede dát prostor každému a všichni mohou alespoň na chvíli zazářit, ať už v jednozáběrovce, kdy jeden na druhého machrují, při zábavně natočených zlodějských akcích i procházkách po kouzelném domě plném překvapení, kde se Fleischer co se atrakcí týče mohl vyřádit a nedržel se zkrátka. Zároveň je to trochu bordel, protože každý z osmičky hrdinů potřebuje nějaký ten „svůj moment“, takže to celé občas působí, jako kdyby se sázelo spíš na kvantitu než na kvalitu jednotlivých dialogů, akčních sekvencí a nápadů. 

Na druhou stranu díky tomu mají třetí Podfukáři velmi příjemné tempo a ty necelé dvě hodiny utečou překvapivě rychle. Dost na to, abyste si užili pár celkem nečekaných zvratů, zvykli si na fakt příšerný jihoafrický přízvuk Rosamund Pike a neměli čas řešit, že to je ve skutečnosti dost pitomost, která nedává moc smysl a až příliš spoléhá na to, že diváci zapomenou, co všechno tvůrci nestačili dotáhnout do konce, nebo dostatečně nevysvětlili. 

Přehrajte si trailer Třetí Podfukáři jsou naštěstí ten typ filmu, který se ani na vteřinu nepokouší tvářit, že by měl ambice dávat smysl víc, než bezpodmínečně musí. Důležitější tu je postavit před kameru sympatické herce, nechat je dělat zábavné věci a celé to zasadit do atraktivních kulis. A doufat,  že to pošlape dost dobře na to, aby se divák ty necelé dvě hodiny nenudil. U mě se jim to povedlo. Nehodlám tuhle svižnou zábavu považovat za něco víc a nadstřelovat hodnocení jen kvůli tomu, že tu všechno šlape tak, jak by v akčně-pohodové podívané natočené víceméně správně a víceméně bez invencí a snahy o cokoliv nového mělo. Jestli si to celé budu za měsíc pamatovat, to fakt nevím. Spíš asi ne, na to hrají třetí Podfukáři až příliš na efekt a líbivost a reálně nenabízejí nic víc než jen to solidní řemeslo ve všech směrech, ale pokud chcete vypnout hlavu a bavit se nenáročně u něčeho, co pěkně vypadá, poslouží výtečně. Víc nedostanete, na druhou stranu ve víc snad ani nikdo nedoufal.