O FILMU

Už jsem si tak nějak zvykli, že od Larse Von Triera se regulérních filmů nedočkáme. Z Dogvillu a spol. se zdá, jakoby jej ani nezajímaly klasicky vystavěné filmy (i když sám své Dogma 95 rád porušoval), kde se používá make-up, exteriéry, svícení, jízdy kamery a tisíce další věcí, které se nám vybaví, když se řekne "jdu se do kina odívat na film." Zároveň si však říkáte: díky za to. Pokud totiž o některém tvůrci platí, že naprosto netušíte, s jakou podobou filmu přijde příště, je to právě Trier. V případě Pěti překážek se rozhodl pro malý-velký experiment: vyzval svého učitele Jorgena Letha, který je v Dánsku považován za klasika dokumentu, aby pěti různými způsoby natočil remake svého vlastního filmu Dokonalý člověk (1967), ukázal, co je v něm a možná se dostal až na samou hranici svých dovedností. Technicky vzato - Pět překážek není o tom, jak Lars Von Trier svému kolegovi dává pouhých pět překážek pro natočení řady remake, tj. ke každému filmu jednu. Většinou je jich mnohem více a o to jsou výsledné snímky zajímavější a řeklo by se i hodnotnější. Letho se totiž snaží ukázat pěti způsoby "to samé" (přičemž díky uchopení a lehce odlišnému zadání zároveň sdělí i něco navíc), ale do hledáčku tohoto "filmu o filmech" se zároveň dostávají i vztahy mezi enfant terrible dánské kinematografie a polozapomenutým Lethem. Trier svého učitele nešetří a někdy je vám až úzko za něj. Postupně také vychází na povrch nejhlubší motivy, jaké má každý z nich pro uměleckou tvorbu, což je přidaná hodnota, která se nám zřídkakdy dostane i v leckdy napěchovaných bonusových sekcích DVD. Možná vám zní celý koncept filmu příliš "umělecky" a namyšleně, ale jako pohled "do střev" filmu rozhodně stojí za pozornost. Pět překážek se pohybuje od Kuby přes vykřičenou čtvrť v Bombaji až k Lethovu současnému domovu na Haiti, přičemž používá jak digitální záznam á la Dogma 95, tak současnou animaci ve stylu anime.

FOTOGALERIE