Režijní debut Channinga Tatuma, který jej připravil společně se scenáristou obou dílů Bez kalhot Reidem Carolinem, se sice na české i mezinárodní databázi prezentuje jako komedie, ve skutečnosti je to ale velmi smutný film. Ani odlehčená atmosféra a snaha o Tatumovu verbální kanonádu totiž nedokáže zakrýt fakt, že v téhle road movie spolu Amerikou putují bývalý voják s PTSD a bývalý vojenský pes s PTSD. A to není legrace.

Tatum, který si vedle režie střihnul i hlavní roli, ztvárňuje mariňáka Briggs, který je kvůli poškození mozku během vojenské služby už nějakou dobu v důchodu. Běžnému životu se však přizpůsobit nedokáže – kvůli panickým atakám a dalším projevům posttraumatické stresové poruchy se mu rozpadla rodina, a tak jediné, po čem touží, je co nejrychlejší návrat do boje, v němž se cítí jistější než v domácké každodennosti.

Pes: FOTOGALERIE

Aby toho nebylo málo, naráží i na proměnu dobového smýšlení, kdy účast v armádě už není považována za hrdinství a čestnou práci, nýbrž službu ropnému průmyslu a obhajitelný způsob, jak zabíjet nevinné lidi z třetího světa; alespoň takové zpětné vazby se mu dostává od potenciálních milenek. Inu, nelehký úděl vojáka po všech stránkách.

Nadějí na resuscitaci kariéry se v podivném rozmaru osudu stane neobvyklý úkol: Má na pohřeb svého kolegy dovést přes půl Ameriky jeho psa, jenž je léty strávenými na frontě stejně duševně zmrzačený jako Briggs. Dokonce tak moc, že po pohřbu, kde si přítomnost milovaného mazlíčka vyžádali pozůstalí, má být pes utracen. Pokud se Briggsovi podaří během pár dnů tento úkol splnit, dostane se zpět do armády a bude moct jít bojovat (a pravděpodobně zemřít) kamsi na Blízký východ. Zní to celé poněkud vychtěně a těžko uvěřitelně, ale asi už tušíte, kudy se bude vyprávění ubírat. A přesně tak se taky děje.

Carolin s Tatumem se ve svých scenáristických i režisérských rolích nepouštěli na žádný tenký led a prezentují předvídatelný příběh předvídatelným způsobem. Párkrát snímek dokonce nabídne odbočku k neprvoplánovým tématům, ovšem vzápětí ji raději uzavře a vydá se jistějšími směry. Typickým příkladem je sekvence s domnělým válečným veteránem, o něhož se systém nedokázal postarat, a tak skončil na ulici a přežívá díky drobným krádežím. Náznak sociálního dramatu je však v zárodku udusán a dál se preferuje myšlenková linka, kterou preferuje jiný Briggsův bývalý kolega: Sebrat síly, postavit se na vlastní nohy a díky vůli si znovu vybojovat své místo na slunci. Prostě americká kultura individualismu v ryzí podobě, kalené jen drobným okopáváním kotníků.

Kýčovitý konec je pak nevyhnutelný, stejně jako naplnění šablonovitých epizodek v souladu s žánrem road movie. Pro oba hlavní tahouny projektu se jednalo o první režijní štaci, a tak podobně defenzivní přístup dává smysl – a soudě dle vlažně převažující spokojenosti zahraničních kritik i tržeb z kin se tahle strategie vyplatila.

Americké vidlákovy, belgický ovčák malinois i sošný Channing jsou značně fotogenické objekty, občas se daří posmutnělou atmosféru vyvážit Tatumovými dialogy (či spíše monology) se psem. V jádru se však jedná o trudnou výpověď o neslavném osudu válkou použitých lidských (či zvířecích) zdrojů, které za pomíjivé hrdinství zaplatily až příliš vysokou cenu.

Přehrajte si trailer Těžko říct, zdali v základech námětu stála touha vypovědět o zapomenutých veteránech a až samotná produkce obrousila hrany realistického dramatu, anebo jestli na počátku příprav chtěli Carolin s Tatumem natočit příjemně plynoucí road movie, na které se časem nabalilo seriózní téma; výsledek je každopádně kompetentní žánrovkou, jež některým divákům nabídne i bezpečný povzdych nad nespravedlností světa.