Prakticky vždy, když končí nějaký oblíbený seriál, loučí se tvůrci s tím, jak je to všechno bavilo točit, že se z kolegů stali celoživotní kamarádi a že by strašně rádi divákům a fanouškům udělali radost a natočili pro ně celovečerák. A pak se na to většinou z těch či oněch důvodů vykašlou. Panství Downton ale svoje sliby splnilo a první celovečerní film byl solidní úspěch, potěšil znalce a minimálně za sebe jako za člověka, co seriál nikdy neviděl, můžu říct, že se mi na něj celkem dobře koukalo i jako nováčkovi. Neexistoval důvod myslet si, že u dvojky by to mělo být jinak. No a taky není. 

O dvojce se dá říct víceméně to samé co o prvním filmu. Očividně na ní pracovali lidé, kteří moc dobře vědí, co jejich publikum chce a na celý projekt dostali dost peněz na to, aby výsledek vypadal dobře. Opět platí, že co se týče kostýmů a výpravy, nelze tvůrcům vytknout nic a pocit, že jste se přesunuli do mezi válečné Anglie plné lehce škrobeného chování a lidí, co permanentně sedí, pijí čaj a dobře u toho vypadají, je téměř absolutní. Nikdy jsem moc nepochopil diváckou oblíbenost téhle éry a popularitu ultrakonzervativních dialogovek, ale nemám problém žít s tím, že někoho jednoduše baví. A že si užívá příběhy ze světa, kde se hrdinové pohoršují nad špatně zvolenou kravatou a jejich sloužící pro ně ochotně vaří a uklízí a jsou tak nějak součástí rodiny. Pokud vás tohle baví, budete nadšení. Panství Downton je asi vrchol téhle staroanglické fantazie a funguje v tomhle směru skvěle. 

Panství Downton: Nová éra: FOTOGALERIE

Co funguje už méně – na druhou stranu se to dalo očekávat – je samotný příběh. Cením fakt, že Julian Fellowes chce dělat fanouškům radost dál a točí pro ně filmy, ovšem i jemu muselo už dávno dojít, že si na sebe seriálem upletl bič. Pokud ho máte poctivě nakoukaný, asi s tím nebudete mít problém, ale já jako téměř nezasažený jsem se asi po nějakých patnácti minutách už ani nepokoušel zorientovat v tom, kdo je kdo. Výhodou je, že většina postav tu mezi sebou nemá nijak zvlášť složité vztahy a že veškeré drama tu vychází z událostí, které se v seriálu neřešily. Jedna parta hrdinů odjíždí do Francie kvůli zděděné vile a starému rodinnému tajemství. Druhá zůstává v Anglii a pozve si domů filmaře z Ameriky a ti mají americké móresy a naruší klidný život britské aristokracie. Předchozí film točící se okolo královské návštěvy působil přeci jen o něco sevřeněji a ne jen jako sbírka malých příběhů. 

Reálně tedy o nic zásadního nejde a to je výhoda i hlavní problém Panství Downton. Jde o příjemně nekonfliktní podívanou, kde je vrcholem negativních emocí rozbitá váza. Všichni jsou slušní, upravení a když si to situace žádá, tak lehce ironičtí a jízliví. A dělají to, co po nich publikum chce. Do značné míry mi to připomíná třeba StarDance. Ebenovy fórky se vám můžou zajídat, sledovat ubrečené soutěžící, když se loučí s vyřazeným párem, působí přinejmenším úsměvně a celá ta snaha o to „udělat si to hezký“ je po těch letech už trochu otravná. Ale vaše maminky a babičky si to stejně pustí a vy víte proč. 

Potíž je trochu v tom, že režisér Simon Curtis se ani moc nesnaží přinést do tohohle usedlého světa nějakou invenci. Obvykle mu stačí, aby v Anglii nebo na jihu Francie postavil před hrdiny několik problémů, pak všechny rozdělil do dvojic a trojic a nechal je průběžně tyhle potíže řešit a na konci vyřešit. Reálně to vypadá tak, že potíž typu „ta americká herečka není tak sympatická, jak jsem si myslela“ se řeší v pěti půlminutových scénách a nakonec to skončí dobře. Protože v tomhle světě končí téměř všechno dobře. 

Přehrajte si trailer No ale to je na něm vlastně to pěkné. Nedovedu si představit, kdo by na Panství Downton 2 šel dobrovolně s tím, že by neměl ani tušení, co ho čeká. Já to tušení měl a ty dvě hodiny jsem si celkem příjemně užil, i když vím, že za půl roku si z nich budu pamatovat to samé co z jedničky. Tedy to, že to bylo docela pěkný a rychle to uteklo. Takže pokud mezi fandy nepatříte a někdo vás vytáhne do kina, bát se nemusíte. A pokud mezi fandy patříte, netuším, proč tuhle recenzi čtete. Určitě už máte jasno, jestli do kina jít, nebo zůstat doma.