Fandím českému filmu. Opravdu. Mám velký respekt ke všem lidem nejrůznějších profesí, kteří se mnoho měsíců snaží vydat ze sebe to nejlepší, aby se divák za pár inflačních (sto)korun na několik desítek minut dobře bavil. Úkol je to o to náročnější, když natočit v našich luzích a hájích i malý film stojí pořádný balík, jenž vám na ruku jen tak někdo nevysolí. Jenže i s málo penězi se dá pořídit docela dost muziky, když se to povede – viz např. nedávný Shoky & Morthy: Poslední velká akce. Bohužel Pánský klub se do skupiny podařených komedií nezařadí, protože tato filmová adaptace stejnojmenné divadelní hry Divadla Pod Jezerkou nedopadla úplně podle očekávání.

Když má chlap problémy se ženskými, může to být v rukách zkušeného filmaře skvělý námět pro komedii. Posuďte sami – stárnoucí záletník, co vymetá seznamky pro starší a pokročilé (Milan Šteindler), nadržený panic, ujíždějící na pornu (Martin Leták), protřelý rocker, co má potíže s erekcí (Zdeněk Žák), zakřiknutý středoškolský učitel, co se bojí vlastní ženy (Jiří Mádl) a stárnoucí bonviván s nedořešenou minulostí (Bolek Polívka) se sejdou na terapii, která je má dovést k řešení jejich problémů se ženami. Této maskulinní smečce sexuálních individuí má být ku pomoci mladá pohledná terapeutka (Kristýna Hrušínská), za jejímž profesním zájmem se ovšem skrývá čerstvě zlomené srdce. Pro scenáristu musí být takováto zápletka doslova darem z nebes. Jenže tady se někde stala chyba.

Pro divadelního režiséra a scenáristu Matěje Balcara byl Pánský klub prvním vykročením do světa stříbrného plátna – stejně jako pro mnohé další členy štábu. Nebylo by však spravedlivé tvrdit, že toto je tím největším kamenem úrazu – ostatně kvality svého díla si Matěj Balcar jistě ověřil už v divadle. Co však může fungovat na divadelním jevišti, nemusí nutně fungovat ve filmu, a to navzdory tomu, že část protagonistů si své role podržela i do filmové konverze. Nejzásadnějším problémem je to, že většina postav je vykreslena takovým bezobsažným až nesympatickým způsobem, že nemají diváka čím bavit. A i když se za každou postavou skrývá dílčí podzápletka, scénář z toho bohužel nedokáže pořádně nic vytěžit a děj se po celou dobu nikam neposouvá. To by samozřejmě nemuselo nutně vadit, pokud by se jednalo o ztřeštěnou komedii plnou bláznivých skečů a eskapád. Jenže Pánský klub ničím takovým není a snad ani nechce být, protože čas od času zajede do vážnějšího tématu, jemuž by estrádní pojetí spíš ublížilo.

Dalším nepřehlédnutelným nešvarem je fakt, že každá postava je herecky ztvárněna ve zcela odlišném pojetí. Milan Šteindler se v průběhu let změnil v karikaturu svého vlastního (byť bezesporu legendárního) hereckého projevu a nedaří se mu udržet potřebnou civilní přirozenost. V každé druhé replice sklouzává k přehrávání, což může být divácky vděčné, ale v Pánském klubu to strhává kormidlo směrem k nebezpečným mělčinám filmové grotesky. Pomyslný protipól jeho hereckého projevu pak představuje až tragická postava Bolka Polívky, jehož výstupy jsou prodchnuté hlubokou lidskostí téměř s filozofickým přesahem. Tím se ovšem lehce vymyká žánru komedie, neboť z toho nepramení žádné veselí, spíše nostalgie. A kdesi mezi nimi oscilují všichni ostatní. Z průměru občas vystupuje alespoň Jiří Mádl, jemuž byste ten jeho domácí teror a bezradnost snad i věřili. Kdo se naopak ve své roli trochu ztratil, je Kristýna Hrušínská, byť mladou psychoterapeutku hraje i v divadelní hře. Na plátně jí to ovšem nejde a její postava působí příliš strnule.

Přehrajte si trailer Pánský klub tak zůstal dílem široce rozkročený a dílem obsahově vyprázdněný, přičemž už tak vratké nohy mu podráží jak některé technické či scénáristické přešlapy, tak celkové vyznění, které v jednotlivostech spíše podtrhuje takový ten milý český šovinismus a chlapské prasáctví, než aby si z něj dělal legraci jako ze stereotypního přežitku. To neberte jako moralizování nad správností filmového poselství, ale jako zdvižené obočí. Co má být směšného na tom, že tři důchodci chodí do parku pozorovat holky, jak cvičí jógu? Kdyby v tom byl nějaký vtip, určitě by to divák ocenil.