O kariéře Jima Carreyho se rozhodně nedá říct, že by byla v troskách, fakt je však ten, že v posledních několika letech se o něm jako o jedničce tohoto žánru nemluví. A není se co divit. Příští rok mu bude padesát, gumový ksicht už nefunguje tak jako zamlada a scény, při nichž běhá po parku oblečený jako baletka nebo řídí obří auto ve tvaru psa, si už jednoduše nemůže dovolit. Jednoduchý příběh workoholika, jenž s pomocí šestice tučňáků zjistí, že rodina je nadevše, by však měl zvládnout bez problémů.

Pan Popper a jeho tučňáci: FOTOGALERIE

A zvládl, bohužel nic víc se ani o jeho výkonu ani o celém Panu Popperovi a jeho tučňácích říct nedá. Je to „zvládnutý“ film. Adaptace dětské knížky měla být komerční sázka na jistotu a tak k látce nejspíš tvůrci i přistupovali. Že to nakonec v kinech dopadlo trošku jinak je jiný problém. Tahle komedie chce být tou nejklasičtější rodinnou zábavou, která bude dostatečně krátká na to, aby rodiče neusnuli, poučná, aby se nechali ukecat k návštěvě kina a zábavná, aby se potomci nenudili. Bohužel jí však chybí cokoliv, co by ji dotlačilo nad průměr.

Tahle komedie chce být tou nejklasičtější rodinnou zábavou.Tučňáci jsou roztomilí, ale když si místo kina raději vyrazíte do zoo, můžete si tam koupit zmrzku a vedle tučňáků si v té pražské prohlédnout i fakt hodně cool vydru a odhadem tak čtvrttunové prase. Tady máte jen tučňáky, kteří jsou sice fajn, nezmůžou se však na víc než na občasné kousání, veselé tanečky, ježdění po ledu na snobské párty a nějaké to kálení do obličeje Jima Carreyho. Pan Popper a jeho tučňáci spoléhají na ověřené vtipy a nesnaží se získávat u dětí body navíc díky zpívajícím mončičákům nebo odpudivě digitálním Šmoulům. Právě tenhle starosvětský přístup ale možná zapříčinil neúspěch v kinech.

Pan Popper a jeho tučňáci jsou snesitelná záležitost, u které se tu necelou hodinu a půl dá vydržet bez problémů. Pokud však nemáte po ruce nějaké to děcko, jemuž byste rádi udělali radost, nenapadá mě v podstatě žádný důvod, proč na film chodit. V rámci dětské zábavy jde o neškodný film, který je výrazně sympatičtější než oba díly Alvina a Chipmunků, pořád je to ale jen „další dětský film.“ Když na něj nepůjdete, o nic nepřijdete. Za rok tu bude jiný.