Jsou chlupatí, mají spoustu oříšků a zpívají asi jako když pustíte Standu Hložka trojnásobnou rychlostí. Mysleli jste si, že ti Satani, co vymysleli zpívající Šmouly, byli první, které napadlo zrychlit hlas nějakých potentátů a vyrobit tak nový hudební styl? Ne, první byli veverč... tedy chipmunkové. Veverčáci jsou totiž poddruh. Chipmunkové jsou narozdíl od nich prudce inteligentní a umějí zpívat. Jejich první hitovka vyšla před padesáti lety a odstartovala šílenství plné triček, hrnků, deček, písniček, CDček a animovaných seriálů a filmů. Nezasažený jedinec by se proto mohl divit, proč nejnovější celovečerní zpracování trhá v amerických kinech jeden "rekord" za druhým. Vlastně to všechno dává smysl. Stojí však za plnými pokladnami kvalita nebo prachsprostá nostalgie?

Samozřejmě spíš to druhé. Příběh je dětsky prostý. Alvin (ten hezkej), Simon (ten chytrej) a Theodore (ten hladovej) zrovna ládují oříšky do dutiny stromu, když je majestátný špalek uříznut a naložen, aby ozdobil vánoční Los Angeles. Hned jak trio dorazí, naskočí doslova do náruče neúspěšného autora písniček, Davea, který zrovna nepochopil u svého kámoše Iana, vlivného producenta. To je tak, když stylem ustrnete na country 70. let. Chipmunkové však zvládají kompletní repertoár od Eminema přes Justina Timberlakea až po Evu a Vaška, takže po blízkém setkání nejbližšího druhu, které pro Davea končí pořádnou modřinou, uzavřou dohodu. Za byt a stravu budou zpívat cokoliv a možná i trochu pomůžou s partiturou a randěním. To druhé samozřejmě přinese Daveovi řadu starostí, stejně jako žravost a zvědavost jeho nových přátel. Jen si zkuste pořídit domů chipmunka...

Renderovaní hlodavci okupující skutečnou myčku nádobí Jasona Lee za účelem vysprchování, driblující v popcornu ze spíže a trousící hlášky "Ukážu ti, zač je toho saponát" jsou ale celkem roztomilí. Animace sice není špičková, ale ti tvorečkové jsou správně plyšoví a vlastně jim image kazí jen ten ultrazrychlený zpěv, kdy ani v češtině, ani v originále nepoznáte, co vlastně zpívají (v úvodu se chytnete alespoň když předělávají známé hity, které zná každý obyvatel Zeměkoule nebo alespoň tří romantických komedií z posledních deseti let). A možná trochu Jason Lee, který bez Kevina Smithe příliš nerozesměje. Jako chlápek, který neví kudy kam, je ale celkem akceptovatelný a hlavně zvládá jeden z nejdůležitějších trademarků show, totiž uširvoucí zvolání "Alvineeeééé!" pokaždé, když chipmunkové něco provedou.

Kdyby zůstalo jen u neškodných trotlovin na území Daveova obýváku, možná bych byl v hodnocení dokonce smířlivější, jenže tvůrci měli pocit, že pro stoprvní adaptaci téhož je třeba vymyslet něco úplně nového. Bondovi sebrali hračky, Batmanovi zas bradavky z kostýmu a Alvin ztrácí dětskou naivitu a dusí se v tenatech hudebního průmyslu. Hrdinové brzy končí u strýčka Iana, který je posílá na celosvětové turné, uděluje jim opakované sacharidové šoky, dává jim kafe (neexistuje větší veverčí klišé? :) a... považte... nechává je zpívat na playback! Vše je samozřejmě prezentované pod roušků nenáročné dětské zábavy, ale křečovití herci nedovedou zakrýt bolestnou moralitu. O tom, že podvádět se nemá, staří kamarádi jsou stejně dobří jako ti noví a že cukroví má vysokou kalorickou hodnotu, se děti přece jenom mohou dozvědět podstatně zábavnějším způsobem. Alvin a jeho parta se sice snaží, až hlasicky a malé chlupaté ručičky praskají, ale ti velcí lidé, co teď pobíhají s transparentem WGA po ulicích, jim to prostě kazí.

Je jasné, že producenti se snažili přiživit na dalším z fenoménů, ale trochu tu nechápu castingovou taktiku. Snímek režíroval Tim Hill - režisér otřesného Garfielda, ale scenárista úspěšného Spongeboba (i jeho velmi povedené celovečerní verze). Tady by menší škatulata prospěla a možná by se pak dospělí v publiku nemuseli jen posmívat, ale taky trochu usmívat. Ale co, třeba to vyjde příště. Chipmunkové mají poločas rozpadu, takže se třeba ještě dožijeme další resuscitace. A dost možná přijde dřív, než bychom chtěli, jak tak koukám na ty severoamerické tržby.