Boha jeho. Něco takového doopravdy ještě nikdo nikdy nenatočil. Možná vyprsknete smíchy a zaleskne se vám slza v koutku oka, to když Jarodslav Čejka poprvé vyrukuje se svojí parukou, Zdeněk Srstka osedlá invalidní vozík a Uršula Kluková (s natáčkami na hlavě!) zlostně zahrozí přes plot. Pamětnice by se do Guinessovy knihy rekordů zapsala, i když by nedisponovala hereckým obsazením s nejvyšším věkovým průměrem historie - stačilo by změřit index bizarnosti, který díky hnusnému fontu a sotva-televizním vizuálu vůbec nepřipomíná komedii, jež bychom měli záhy očekávat v nabídce multiplexů (a platit za ni standardních sto šedesát kaček). Jenže smích přejde…
… stačí si uvědomit, že většině těch známých tváří, skrytých v tratolišti vrásek, možná naposledy nabídli výraznou filmovou roli. Že Zita Kabátová musí být šťastná, když se z nemocničního lůžka ještě jednou vejde před objektiv, a že všichni ty dědečkové a babičky vlastně nejspíš juchají, protože se znovu mohli zúčastnili kolotoče zvaného „filmové natáčení“. Mladí muži s kinoaparáty si na ně ještě jednou vzpomněli. Tohle hromadné loučení ovšem z traileru vypadá ještě víc nevábně než poslední kousky Kotíka a Trošky, jako záznam návštěv hereckých matadorů, kteří pro kameru něco narychlo vystřihli, a neuvědomili si, že je režíruje autor komedie o velikosti mužského přirození. Producent Tomáš Magnusek se díky tomu dostane před kameru a zařadí se i do elitní společnosti tvůrců, kteří živí česká kina – jestli tím ale důstojně poslouží svému prošedivělému hereckému ansámblu, o tom se dá zatím jen hlasitě pochybovat.