Rok se s rokem sešel a rádoby šokantní trilogie dospěla ke svému vrcholu. Ano, tenhle lascivní dvojsmysl je hojně používán na všech propagačních materiálech, tak proč u něj nezůstat. Už dávno je však jasné, že ti, kteří neusínají s fotkou Jamieho pod poštářem (Dakotu ani nezmiňuju, tak perverzní snad nikdo není), si navzdory velkolepým proklamacím na své rozhodně nepřijdou. Tak se pojďme do toho erotického bahínka ponořit společně.

Padesát odstínů svobody: FOTOGALERIE

Na konci dvojky se chystala veselka, kterou trojka začíná. Raději moc nepátrejme, v čem spočívá ta v názvu deklarovaná svoboda, protože ani předchozí díl přehnaně temný nebyl. Christian a Anastasia, zde zkracovaná na Anu, což v českém překladu docela baví (Ano! Ano!), si užívají líbánky, když v tom… drama! Zase dělá problémy Anin bývalý šéf, nesmyslně zlý chlívák Jake, který tak vnáší prvky béčkového thrilleru do jinak poměrně pokojného béčkového melodramatu. Nových postav či zápletek se nedočkáme, prostě se jen vrátí pár starých znamých, kteří byli nudní už jako noví.

Nesmyslnost všeho, již populární trademark série, zůstává naštěstí zachována i zde, a tak divák může jen přemýšlet nad tím, proč si Ana a Christian nevyříkali některé vztahové rozdíly před svatbou. Podobně překvapí i povýšení v nepřítomnosti, aneb vy byste snad nechtěli přijít po pár týdnech do práce ke zjištění, že máte lepší místo? Tyhle drobnosti jen podtrhují dlouhodobé podezření, v jak pohádkově ujetém světě se odstínová trilogie odehrává. Což podtrhují i dadaistické dialogy ve stylu:

A: „Nemůžeš mě mít zavřenou jako v kleci.“
C: „Bojím se o tebe.“
A: „Pojď, ostříhám ti vlasy.“

Ano, takhle to skutečně probíhá. Banální dialogy o nesmyslných problémech jsou prokládány velmi impotentními erotickými scénami, rajcovními asi jako punkce dutin. V součtu z toho vychází velmi nezáměrná komedie, v čemž utvrzují scény, kdy se Christian sexy způsobem sprchuje nebo sexy způsobem hraje na klavír a zpívá. Hluboko uvnitř bych rád věřil, že aspoň Jamie Dornan si uvědomuje, čemu se to zaprodal a je rád, že to končí; má totiž podle mě na víc. Čímž si nejsem tak jistý u Dakoty Johnson, stále unylé a vyjukané, i když na tuhle roli to stačí.

Zcela v souladu s očekáváními platí, že bych sem mohl překopírovat velkou část svého loňského textu o dvojce a nikdo by si ničeho nevšiml. Takže je opět hutně cpán product placement (který pobaví obzvlášť u v podstatě zkrachovalé značky mobilních telefonů), opět se vlastně nic moc neděje, opět na pozadí neustále hrají aktuální popiny, opět je sex povážlivě neškodný a dokonce mám i opět pochroumaný prst z fotbalu – stejným způsobem, ale tentokrát jiný prst. A abych vám odpověděl na otázku, kterou jste nepoložili (protože vás odpověď nezajímá), tak ano, opět jsem s ním cvičil a dokonce jsem si bolavý prostředníček i zalepil náplastí. Je vlastně docela milé, že jednou ročně máme k dispozici tak nudné dvě hodiny, že si člověk stihne dopřát drobná ošetření, která v každodenním shonu nestíhá.

Přehrajte si trailer Řemeslník James Foley tak dodal, co měl. Závěr trilogie se o žádný úkrok stranou nesnaží a nabízí stejnou pozlátkem obalenou prázdnotu jako předchozí díly. Takže trocha zábavy, neškodného sexu a napětí pro paničky, které nechtějí trávit svátek zamilovaných o samotě s lahví vína. Už nám to ale končí, další rok bude Valentýn o padesát odstínů chudší; ten pocit zadostiučinění, který jsem měl při závěrečných titulcích, bych vám ale snad přál i zažít. Ono to vážně končí!