Kdyby se mě někdo zeptal, jaká rodinná série (když nebudeme počítat animáky) patří za poslední zhruba dekádu mezi ty nejpovedenější a dokáže pobavit bez problémů všechny věkové kategorie, bez rozmyslu bych řekl medvídka Paddingtona. Miláček všech britských generací to z dětských knížek dotáhl před 11 lety na stříbrné plátno a v režii Paula Kinga představil milovníka marmelády velmi úspěšně mezinárodnímu publiku. Snímek hýřil nápady, roztomilostí, vděčným humorem i poctivou britskou atmosférou, díky čemuž si chlupatého návštěvníka Londýna nešlo nezamilovat. Druhý díl ještě přidal na otáčkách či hravější vizuální paletě a doručil za mě jeden z nejnašlapanějších a nejzábavnějších žánrových titulů posledních let.

Od třetího dílu se ovšem režijní jistota Paula Kinga kvůli pracím na Wonkovi odporoučela, stejně jako herečka Sally Hawkins, kterou nahradila Emily Mortimer. Na režijní židličku se posadil nepříliš zkušený Dougal Wilson, a tak se nabízela poněkud jednoduchá otázka. Zvládne si Paddington i do třetice udržet své nadprůměrné kvality, nebo mu pod novým vedením dojde dech? I když jeho chlupaté dobrodružství tentokrát mírně zakodrcalo, odpověď je stále pozitivní.

Milovník marmeládových sendvičů a rodina Brownových se tedy tentokrát vydávají do Peru, aby navštívili v domově pro staré medvědy tetičku Lucy, která se dle zpráv chová podivně. Když Paddington dorazí na místo, je tetička nezvěstná. Údajně totiž měla být na stopě bájnému El Doradu a jeho pokladům. Rodinka, která vždy drží při sobě, se proto rozhodne ji za každou cenu najít a vydat se do tajů amazonské džungle, v čemž jim hodlá pomoci i majitel tamní výletní lodi s tváří Antonia Banderase, jenž ovšem pochází z rodiny, co chce legendární poklad již po generace nalézt.

Tvůrci se tentokrát vydávají do vod dobrodružného žánru a rušné velkoměsto mění za exotické kulisy a putování jak z Indiana Jonese, jen tu místo nácků máme zpívající jeptišky, záporáka s krizí osobnosti a tradiční medvědí trampoty plné pádů a marmelády. Tvůrci si tedy hrají ze žánrovými klišé, odkazy na jiné filmy (hlavně na toho Indyho) a snaží se zajetý koncept viditelně osvěžit. To se daří tak z poloviny. Tvůrci jako by si při putování džunglí přeci jen místy nebyli tak jistí jako při Paddingtonových interakcích s lidmi z velkoměsta a zejména v půlce spadne snímku řetěz a působí malinko roztříštěně.

Ne, že by Paddingtonovy zmatené eskapády už nefungovaly, jen je zkrátka místy znát, že snímku chybí Kingova plynulost, drajv a sebevědomí. Předchozí dva díly byly přeci jen nápady a přesně mířenými gagy ještě napěchovanější, stejně jako vizuálně nápaditější. Což ovšem neznamená, že by Wilson odvedl rutinní a nevýraznou práci, v rámci rodinné podívané se tu stále jede příjemný nadprůměr. Paddington má i v jeho režii pořád zatraceně pohodový feeling, je správně přestřelený, disponuje jemným britským humorem a zatraceně sympatickým a roztomilým méďou. I když tempo v polovině poleví, nahradí vám to tvůrci v závěru, který opět hraje na zatraceně dojemnou notu a vaše děti budou možná žádat o kapesník. A vy se jim nebudete moc divit.

Přehrajte si trailer Rodina Brownových tu sice je už spíše lidskou kulisou (takže si vystřídání herecké představitelky možná někteří ani nevšimnou), kdy každý řekne jen pár vděčných replik, naštěstí tu ale je ze řetězu utržený Antonio Banderas, jenž si svého zajímavě podaného záporáka s šílenými vnitřními dialogy hodně užívá. Právě on táhne společně s neselhávajícím méďou snímek za všech okolností vpřed a může za to, že má divák i přes pár slabších míst pořád úsměv od ucha k uchu a odchází s pocitem, že zde vlastně zůstalo vše na svém místě. Wilsonovi tedy zatím chybí Kingova režijní jistota a např. na práci s občas nedokonalými triky by měl zapracovat. Hlavní ingredience ovšem odkoukal dobře a dokázal bez větších problémů udržet standardy série, která tak pořád patří mezi nejhravější a nejkouzelnější rodinné franšízy. V tomhle podání Paddingtonovy pády a dobrodružství jen tak neomrzí.