Co napsat o filmu, který českými kiny profrčel už před Vánocemi, a já ho viděl až se zpožděním tady v USA (ano, někdy to funguje i naopak)? Vydupal jsem si alespoň nenápadný spot, protože mne Paddington příjemně překvapil. Je totiž nejen dětsky laskavý, ale především ostrovně rafinovaný. Zatímco případná americká adaptace by byla plná příliš roztomilých dětí a upatlaných gagů, skrz naskrz britský Paddington útočí londýnskými lokacemi a britským humorem. A taky dost uvěřitelným digitálním medvědem, jehož kejkle úspěšně zakrývají slabiny samotné zápletky.

Paddington: FOTOGALERIE

Ta je bez obalu primitivní. Paddington je prudce inteligentní a mluvící medvěd, zástupce rodu medvěd marmeladus, který žije v nejzapadlejším Peru. Jistý britský objevitel ho tu objevil i se strýčkem a tetou, ale zpátky v Evropě ho měli za blázna. Vzpomínka na výstředního cestovatele ovšem Paddingtonovi zůstala, a tak se rozhodl po přírodní katastrofě na domácím území vypravit do Londýna, o kterém slyšel, že je bájo, úžo a super. Na nádraží Paddington (odtud konečně ono retroaktivní jméno) našel agresivní holuby, zasmušilé Brity a déšť na 107 různých způsobů.

Zbytek už si obkreslíte podle instrukcí, které jsou trestuhodně primitivní. Rodinka jako z plakátu s hodnou maminkou, přísným tatínkem, pubertalní dcerou, zvídavým synkem a chůvou, která zaskakuje za Jamese Bonda. Záporák s dlouhýma nohama a blonďatou kšticí, který by se šel nejradši vycpat. Je jedno, jestli si na místo Paddingtona dosadíte přerostlého bernardýna, nemotorné tučnáky nebo mluvícího mimozemšťana. Téměř vždycky následuje jedna pohroma za druhou, prorostlá roztávajícími srdečními svaly celé rodiny, která posléze musí čelit nečekané hrozbě.

Paddington vychází z nekonečné řady dětských knížek Michaela Bonda. Paddington je přesným zrcadlovým opakem amerického plyšáka Teda. Mluví spisovnou britskou angličtinou, je roztomilý, zvídavý a mlsný, ale nikoliv tak uplyšákovaný jako Medvídek Pú. Díky své naivitě je samozřejmě neustále v průšvihu, ale režírující Paul King surfuje na rostoucí vlně klišé s nečekanou jistotou.

Přehrajte si trailer Aby ne, když se britský národní poklad snažil na plátno přivést celých pět let. Původně měl Paddingtona mluvit Hugh Laurie, pak Colin Firth, ale nakonec se toho ujal mladičký Ben Whishaw. Z toho lze odvodit, že původní verze scénáře byly asi trochu temnější a sarkastičtější. Nakonec je z toho veletradiční rodinný film, v němž se ale brnká na ty správné struny. Z plátna přímo sála, že se to všichni snažili nezvorat, protože by jim miliony dětí a dospělých, kteří na tištěném Paddingtonovi vyrůstaly a mají doma i jeho plyšovou obdobu, zakroutily krkem.

Dokonce i přepálená záporačka Nicole Kidman, která předlohu miluje, působí spíš roztomile než křečovitě, protože Britové svůj humor servírují s takovou upřímností, že jim zkrátka ty průhledné oslí můstky, vedoucí od jednoho skeče ke druhému, prostě musíte odpustit. S rozumným rozpočtem - když vezmeme v úvahu silnou libru, 700 trikových záběrů s komplet CGI hlavním hrdinou, a navrch pár hezkých kamerových kouzel - dokázal Paul King natočit blockbusterovou "pohádku", která možná nebude univerzální vývozním artiklem jako kdysi Mr. Bean, ale mohla by se stát každoroční vánoční výplní televizního programu nejen v Anglii. A to už možná stojí za mírné poplácání po zádech.