O FILMU
Animák! Jupí! Takhle se možná ještě stále radují malá děcka, v pravidelných cyklech vysávající peněženky svých rodičů v honbě za ukojením kresleného filmového libida. My v redakci jsme na tom trochu jinak a všichni asi tušíme jak ;). Bez sarkastických poznámek a ironických úšklebků se tentokrát zkusím přenést přes to, že slovo animák už mám vyryto na terči pro šipky hned vedle podobizny Zdeňka Trošky (ano, jsem jen zastydlý filmový kritik a přiznám to bez bázně a hany) a přesunu se v rychlosti k ději: Všem nám jistě maminky vyprávěly pohádky a pravděpodobně za ta léta nevynechaly ani populární příběh Hanse Christiana Andersena o kačátku, kterého se po vylíhnutí zřekla rodina, protože vypadalo trochu „jinak“, ale hodná paní labuť prohlédla jeho pravé lidské (ptačí) já a moc ráda se ho ujala. Tak pravily kromě maminek i stránky prosáklé inkoustem a tak nějak se o tom v základu snaží i film. Pouze v základu. Na vedlejší koleji připojuje ke kačátku zvířecího kamaráda v podobě zevlácké krysy jménem Ratso – věčného průseráře, který putování za „lepšími zítřky“ svému kamarádovi rozhodně nijak zvlášť neulehčí…