O FILMU
Boj o to, kdo z českých režisérů bude obsluhovat anglického krále, se vedl skoro desetiletí. Nakonec zvítězil v českém filmu dlouho absentující bard Jiří Menzel, který si na Hrabalovo dílo takřka zřídil monopol. Na druhou stranu je pravda, že mu to ve všech případech vyšlo. Poslední povedený Menzelův film byl příznačně nazvaný Konec starých časů (1989), v novém společenském i filmovém uspořádání se mu moc nedařilo a asi jen málokdo považuje Žebráckou operu a Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina za snímky hodné režiséra jeho jména. Nějaký ten GEN či střihový segment o Rudolfu Hrušínském stárnoucím v matérii filmu z cyklu Dalších deset minut II., s nímž zrovna moc práce neměl, nepočítáme. Místo toho, co připravuje za film, se o něm v bulváru neslo, že nesnese své kritiky a švihá je rákoskou, dumá nad tím, zda je na svatbu ještě příliš brzy nebo už pozdě, případně zahazuje svůj talent v plytkých blbinách typu novácká Hospoda. Pokud se Obsluhoval jsem anglického krále podaří, jen dobře. Jak pro jeho znovuvzkříšeného tvůrce, tak pro český film obecně. MovieZone i jeho čtenáři mu to přejí. Alespoň bude příští rok na Lvech (a možná i Oscarech) z čeho vybírat. O čem se hraje? O nahlížení velkých dějin skrze život číšníka, později hoteliéra a nakonec cestáře v době politických zvratů první půle 20. století. Onen muž z lidu není nijak výjimečný. Druzí jím opovrhují pro malý vzrůst, dále kvůli tomu, že uviděl šanci v kolaboraci s Němci, jindy zase pro jeho češství, původ či životní filozofii. Vždy se po něm chtělo, aby byl někým jiným a bohužel také ve stejný čas na jiném místě, protože zacláněl. Doufejme, že Menzel se co do stylizace trochu utrhne ze řetězu, protože téma dané tonáže vyžaduje umné balancování mezi snímky typu Plechový bubínek a Forrest Gump. Jinak se ze záměrné karikatury stane ta, u níž je vám trapno zprava i zleva...