Musíme si to přiznat, Steven už není tou zárukou blockbusterové kvality jako kdysi. Hlavně v Lincolnovi a Válečném koni se stále snažil vyprávět velké příběhy, ale jako by téhle ikoně nového Hollywoodu přece jen docházel dech. Loňským Mostem špionů ale naopak potěšil, takže optimisti se nenechali rozhodit ani podivně nezáživnými ukázkami na novou pohádku. A udělali chybu.

Obr Dobr, jak zní podivný český překlad (včetně ještě podivnějšího oslovení „Obře Dobře“, kterého se ve filmu dočkáte tak stokrát) originálního Big Friendly Giant, je adaptací knihy Roalda Dahla. Nakolik se film drží předlohy, to nemůžu posoudit, ovšem nebojím se už teď tvrdit, že se vůbec nejedná o dobrý film. A to i přes na papíře tolik výrazný spielbergovský potenciál v kombinaci s osvědčeným Kaminskim za kamerou, Williamsem s taktovkou a držitelem Oscara Markem Rylancem v hlavní roli.

Hlavní hrdinkou je malá, ale odvážná Sophie, která žije v londýnském sirotčinci. Jednou v noci zahlédne Obra Dobra, který se toulá ulicemi a stará se o lidské sny. Ten ji odnese do Země obrů, jež leží kdesi severně od Británie. A tahle dobrácká dvojice k sobě postupně nachází vztah a snaží se bojovat s tlupou zlých obrů, co jsou mnohem větší a nářezovější než Dobr. Asi nebude překvapením, jak to nakonec dopadne…

Od začátku si musí dospělý divák říkat, že chování většiny postav nedává smysl jak na úrovni řešení situací, tak ani v jednotlivých dialozích. V kině vám bude jedno, jestli za to může spíš Dahl, nebo loni zesnulá scenáristka Melissa Mathison, která pro Spielberga napsala E.T. Klepat na čelo si budete tak jako tak. A ani pro děti tady toho moc není – dialogy jsou rozvláčné a děj by šel odvyprávět v pár větách, takže zbývají vtipy o prdění a rádobyvtipné slovní hříčky. Jestliže ovšem neholdujete humoru pramenícímu z explozivní defekace britské královny či nazývání televize „telinkovou blabednou“, žádných salv smíchu se nedočkáte.

Je až fascinující, jak málo toho Obr Dobr na dvouhodinové ploše nabízí. Téměř nulový humor, zdlouhavé a nezábavné scény a v důsledku i žádné velké poselství, jež by vše zmíněné ospravedlnilo. Rylancův CGI obličej je bezesporu úžasně detailní a i ostatní efekty stojí za to. Když začne Dobr míchat svoje sny z barevných světýlek, pohádková atmosféra v hávu moderní grafiky z plátna přímo sálá. Ale není to přece jen trochu málo? Nerad se opírám o čísla návštěvnosti, ale už ten průšvih z amerických kin chápu. Skoro každý týden se objeví nový animák/rodinný film, který je pro děti i dospělé mnohem zábavnější a koukatelnější než tahle ukecaná nuda.