V životě každého člověka jsou minimálně dva okamžiky, v nichž si uvědomí, že je jeho mozek nádherným ústrojím produkujícím samé chvályhodné myšlenky. Že mu to prostě pálí... Poprvé to pozná, když si promluví se svojí senilní osmdesátiletou sousedkou o škodlivosti marihuany, podruhé, když se podívá na film, v němž Eddie Murphy souloží sám se sebou (a se sto padesáti kily make-upu).

Tvůrci Norbita svolávají všechno zlo filmového světa a vměstnávají ho do obligátní komediální skrumáže. Věrný čtenář MovieZone se jí může smát, protože už jednohvězdičkový trailer mu vytetoval do žaludku varování o tom, že zhovadilý Norbit bude decimovat trávicí enzymy. Nic netušící fajnšmekr čekající stylovou návaznost na Bullita či Gambita ovšem zemře v křeči. Namísto kriminální epopeje jej totiž zavalí dvousetkilová černoška, jejíž podbřišek o tři délky přetéká přes spodní díl plavek. Když Verbal Kimt mluví v Obvyklých podezřelých o chlápkovi, co vypadal jako velryba, nedokázal si pravděpodobně představit Rasputiu (v procítěném podání Eddieho Murphyho). Zvíře, do něhož kdybyste vrazili hadici a otočili kohoutem, vysáli byste neskutečně uřvané sádlo. Rasputia by jedním svým skřekem rozbořila všechny žebříčky nejprotivnějších postav filmové historie, a pokud by skutečně existovala, pravděpodobně by jí někdo za dva dny rozšmelcoval křovinořezem a ještě u toho řval, že právě skončila třetí světová válka. Filmaři jsou však lidé zvrhlí. Přítomnost jistých kreatur jim zjevně přináší potěšení...

Nemám nic proti lidem, kteří jsou tak tlustí, že při jízdě na tobogánu probourají protilehlou zeď. Dobře, na závody v pojídání knedlíků bych s nimi asi nešel... ale že bych jejich tělesné dispozice spatřoval za natolik humorné, až bych k jejich obrazu měnil padlé černošské komiky? Ne, ne. Murphyho vytříbený smysl pro fór mi rodiče zjevně nenadělili. Stejně tak mi schází posedlost rozteklým tělem, která ústí třebas ve sledování párku, který se (obalen hořčicí) pomalu blíží k ústům tohoto zavalitého monstra. Eddie Murphy a jeho kumpáni naopak problém s extrémně obézními lidmi mají. Víme proč. Peníze hýbou světem a Murphymu natekly do klína nejvíc díky obtloustlým Zamilovaným profesorům a šílené rodině Klumpových. A proto se valí další – bohužel ohromně úspěšná – špekatá zábava.

Rasputia se v ní chystá knokautovat nebohého Norbita (v citlivém podání Eddieho Murphyho), který se nám zakoukal do hubeňoučké Kate (moc hezká Thandie Newton). I když Norbita zrovna z povzdálí nesleduje moudrý pan Wong (Číňan v precizním podání Eddieho Murphyho), jenž se chystá strefit Rasputii kopím do řitě, zhmotňuje se na plátně spousta veselých situací. Namátkou... Rasputia se cpe do auta a nemůže se do něj vejít, a tak svými objemnými prsy mačká klakson. Rasputia cvičí v trikotu na aerobic a přitom touží být sexuálně obšťastněna svým trenérem. Rasputia dělá bordel na svatbě. Rasputia sedí v kadeřnictví a kibicuje všechny okolo. Rasputia se opaluje a kibicuje tintítko Kate. Rasputia stojí a kibicuje Norbita. No a pak přijde to nejhorší: Rasputia chce sex... Člověk nemusí být ctitel Tyrše a Palckého, ani vyznavačem jemného humoru Marka Ebena, aby odtušil, že na těle americké filmové komedie právě zkoumá místa, do nichž slunce nikdy nesvítí. Kameňák je v porovnání s ním nevinná zábava, fotbalová Sparta posledních týdnů skvěle sehraným ansámblem a nebožka Helena Růžičková – ve světle Rasputie – adeptka na místo nejoblíbenější večerní společnice.

Norbitova špatnost odpovídá hrůznosti afrodiziakálních sekvencí, v nichž je mladý černý mužík systematicky likvidován protivnou slonicí, kterou si nesmyslně nakvartýroval do baráku. Oba aktéři se zvládnou v dynamické sekvenci převléknout do několika různých kostýmů a zhuntovat několik postelí, což je zážitek, po kterém se člověku nepostaví ani u vzdychající Heidi Klum. O kvalitě humoru ale vypovídá dokonale. Případná snaha o pointy a chytřejší dialogovou výstavbu (nedělám si naději, že by proběhla) je válcována obrovskou zadnicí Rasputie, která necestuje z gagu do gagu, ale ze scény do scény, v nichž se nepokouší pobavit (pokud nepovažujete za pobavení, že se někdo obleče do kostýmu policajta, rozběhne se a popáté v krátké chvíli zavalí ukoktaného klučinu), ale prostě jen ukázat faldy, zaklít a... ukázat faldy.

Norbit propaguje temnou stranu síly i ve zpustlé filmografii Eddieho Murphyho. V Zamilovaném profesorovi alespoň vynikaly jeho mimické kreace, což byl sice stejný porod, ale z hlediska herecké exhibice alespoň úspěšný. V Norbitovi reálně Eddie Murphy nehraje. Jen se v něm toulá obrovská machna, ušišlaný nýmand a čínský dovoz, který vypadá jak kdyby vylezl z Mužů v černém (a narozdíl od brouka si nenatáhl obličej). Maskéři si sice už teď můžou objednat trezor na Oscara (to byl vtip – jak tak koukám, pro potřeby této recenze jsem od Norbitova humoru leccos odkoukal, čímžto se omlouvám za případnou intelektuální újmu ), Murphy však na jejich perfekcionismu tratí. Píší to všichni mí kolegové, ale předpokládám, že já jediný jsem do půlky filmu doopravdy váhal, jestli ten zkrabatělý Wong opravdu souhlasí s nalíčeným Eddim, nebo ne. Přišlo mi totiž nesmyslné, aby i klidného Číňana hrál uječený černoch.

Jenže i v tom se zračí Norbitova výlučnost. On prostě nedává smysl, vrší debilní fóry na ty ještě debilnější a absenci spermatu a fekálií, tradičních to propriet hrubozrnných veseloher, nahrazuje zběsilým pitvořením bez hlavy a paty. Pod tíhou romantických momentů, které vypovídají o jisté znalosti žánru a schopnosti vtisknout sekvenci konkrétní náladu, jsem přemýšlel o trochu vyšším hodnocením. Šlo ale o hodnocení „odspodu“, tedy poměřování předpokládané totální sračkoidnosti s výsledkem, jenž sice fascinuje svojí imbecilitou a totální zběsilostí, ale pořád vypadá jako film. V době parodických „Movies“ se holt musí oceňovat i prazákladní požadavky na žánr, tj. že se v něm manipuluje s příběhem, jeho logickým vyústěním a omezeným počtem postav. Nechci být ďáblův advokát, ale svět prostě zná mnohem horší filmy. Byť ve většině z nich hraje stejně jako v tomto Cuba Gooding jr.:-)