Nazdar, děcka. Už jste někdy byli v muzeu? Se školou? Vidíte to. Chris Columbus tam zřejmě chodí častěji a napadají ho tam šílené věci. Co kdyby najednou všechny exponáty ožily a chtěly z vás vymlátit duši? Je to dobrý nápad, nebo je to špatný nápad? Jaký je to nápad? Chris Columbus si už na tuhle otázku odpovědět nestihnul, místo toho raději vytáhnul šrajtofli a rozhodnul se, že o tom natočí film.

Sto minut strávených v přírodovědném muzeu je pro mě v reálu synonymem nudy a pokud by mi někdo řekl, že se do něj budu muset vypravit s Shawnem Levym (režisér Růžového pantera), zřejmě bych byl ochoten vsadit celý svůj majetek, abych se tomu vyhnul. Jenže Levy je klikař a získal pro svůj projekt celou řadu slavných tváří - Ben Stiller, Robin Williams, Owen Wilson, Steve Coogan a nekonečný zástup televizních hvězdiček. Zkombinujte to s velkorysým rozpočtem, díky kterému ožívají jak vyhynulí dinosauři, tak africká smečka lvů nebo miniaturní šiky římských vojáků a svět hnedle vypadá veseleji. Dokáže však Noc v muzeu překonat svůj přiblblý původ jen díky kvalitním hercům?

Krátká odpověď zní nikoliv, s tou delší na mě nesmíte tolik spěchat. A nesmíte spěchat ani na samotný film. Úvod do děje totiž nabízí to nejhorší, co jste si mohli představit. Hlavní hrdina je rozvedený taťka, absolutní loser s dobrým srdcem, který vezme i místo vymetače záchodů, aby dokázal své ex-manželce, že je schopen se postarat o syna. Možná proto vezme práci noční hlídače v muzeu, navzdory tomu, že odcházející trio hlídačů-důchodců si z něj neustále dělá legraci a evidentně mu něco tají... Tahle pasáž je plná rodinných situací, které jsme viděli už v muzikálech z padesátých let, divných obličejů, které zejména v podání amerických televizních legend Dicka van Dykea, Mickeyho Rooneyho a Billa Cobbse vypadají až bolestivě a v neposlední řadě i neskutečně nevýrazného Stillera.

Nijak Benovi neupírám jeho tahounské zásluhy, ale Noc v muzeu se nestala komerčním hitem kvůli jeho střapaté kštici. Ve skutečnosti je tu ještě zastrčenější než ve filmech jako Baba na zabití. Hraje absolutně předvídatelného hrdinu a musí spoléhat na vydatnou pomoc od komických postaviček ve vedlejších rolích (a to i v případě, že jde zrovna o čůrající opičku) a umění kluků z ILM.

Obojí se naštěstí daří a tak se film bude moci zařadit po bok Jumanji a Zathury k těm snesitelnějším dětským taškařicím. V žádném případě se nebojte toho, že nebudete stíhat polovinu referencí, ostatně ani hlavní hrdina pro jistotu neví kolikátým prezidentem byl Teddy Roosevelt a potřebuje ke všemu návod. Zdaleka nejzábavnějšími obyvateli muzea jsou však kovbojové a Římani. Obou chásek je víc než dost - jednu vede Owen Wilson a druhou Steve Coogan. Zatímco u Wilsona je vysoká kvalita zaručena (zvlášť ve spolupráci se Stillerem), Coogan překvapuje svou živelnou komiku a napůl maže svůj starší hřích z Cesty kolem světa za 80 dní s Jackie Chanem.

Díky téhle trojce a Robinu Williamsovi, jenž baví publikum až do roztrhání těla, všechno "odsejpá" raketovým tempem a ani Shawn Levy za kamerou nemá čas to výrazněji kazit. Důchodcovskou kung-fu vložku si sice mohl Dick Van Dyke odpustit (možná ho znáte jen z Diagnóza: Vražda, ten člověk vypadá jako důchodce snad od svých patnácti ;), ale slabší okamžiky a kamerové lapsy pro změnu zachraňuje Alan Silvestri s nabitým soundtrackem. Všechno je teda v cajku... a nebo ne?

Dokud se na film dokážete dívat dětskýma očima (a není to tak těžké), budete nadmíru spokojeni až do závěrečných titulků, ale jednoduše z té role nesmíte vypadnout, protože pak se začnete ve všem pitvat a zjistíte, že Noc v muzeu je jen velmi dobře sešitý kabát z epizodních gagů různé kvality a že... Shawn Levy je pořád tak trochu patlal a ani 120 milionů dolarů pod palcem z něj génia neudělá. Nečekejte nové Jumanji nebo Sám doma, tenhle film zvládnul naplnit škatulku bezproblémového vánočního fláku pro všechny generace, ale o příštích svátcích si na něj nevzpomenou ani u Stillerů doma. Pokud tedy zrovna nebudou mít plné ruce práce s propagací sequelu. Vzhledem k mamutím tržbám bych se tomuhle scénáři vůbec nedivil.