Cival

Před deseti lety roztočil James Wong nenápadný horor o tom, že Smrti smrťoucí nikdo neupláchne. A protože pracoval svědomitě, povedlo se mu chytrou zápletku rozvést ve vyvražďovačku, která pobavila, možný si i zadělala na štempl V.I.M. (kdo ví), ale hlavně založila jednu slušnou sérii. Pak přišlo to, co v Hollywoodu nutně doprovází každý úspěch, totiž ředění, variování, opakování, zkrátka nestoudné dojení téhož konceptu. A protože se značka dožila roku 2009, kdy už nejsou cool pokračování, nýbrž remaky, restarty a rebooty, dočkali jsme se čtvrtého dílu bez čtyřky, se strohým názvem The Final Destination (snad bude český distributor rozumný a čtyřku v názvu zanechá). Žádný z Wongových následníků se přitom stále neopovážil ukročit alespoň malinko stranou. Na upoutávkách je proto pořád nejzábavnější shrnutí tragické události, jíž parta teenagerů zázračně uteče, naopak potenciálního diváka musí zklamat, že se znovu vyzrazují všechny mordy. V kině si pak jen doplňujeme bílá místa, a to v množství menším, než by bylo záhodno… že se bude vraždit v myčce nebo na eskalátorech už prostě víme po ukázce, stejně tak to, že se režisér David R. Ellis (jenž makal na dvojce) nebojí zas o stupeň divočejších digitálních exhibicí. Fandům to bude bohatě stačit, nezainteresovaní zůstanou nezainteresovanými i nadále.