Celovečerní debut australské režisérky Shannon Murphy měl premiéru na loňském festivalu v Benátkách, což je už samo o sobě úspěch. Navíc si odtamtud odvezl několik dílčích cen a spokojené reakce publika, a tak nebyl důvod, proč se na tuhle nezávislárnu od protinožců netěšit. Výsledek rozhodně není špatný, ovšem zvěsti o zásadní filmové události budu raději krotit.

Premisa dává vzpomenout na teenagerské romance jako Hvězdy nám nepřály a podobně vydřené dojáky. Šestnáctiletá dívka si z života moc neužila, ale kvůli diagnóze rakoviny se její čas povážlivě krátí. Její rodiče se sice snaží, jak můžou, ale mají dost svých starostí, a tak skutečný vítr do dívčina života vnese až o pár let starší rebel Moses. Podle očekávání se mezi hrdiny začne budovat silné pouto přerůstající v lásku, a to navzdory logice i souhlasu rodičů.

Potud to zní jako naprosto tuctový snímek, který má své místo kdesi v odpoledním televizním programu. A určitě musíme k filmu přiřadit i množství klíčových slov, jež kolem něj kolují a která jsme už tolikrát slyšeli: coming-of-age, indie, festivalovka, dramedie, feel-good. Murphy si je však ohranosti tématu vědoma, a tak se snaží v rámci dané škatulky překvapovat úkroky do stran. Hlavně v první poloviny film vypráví jaksi navzdory očekáváním – většina scén skončí někde úplně jinde, než by divák na jejich začátku čekal. Později však stejně sklouzneme do předvídatelné šablony, od čehož se Murphy snaží odpoutat přitvrzováním patosu a vrstvením vedlejších motivů, které však nikam neústí. Proto film časem ztrácí dech a my jen čekáme na naplnění pravděpodobného konce, který dost tlačí na pilu.

Tahounem snímku je jednadvacetiletá Eliza Scanlen, která na svůj věk rozhodně nevypadá – čehož využila jak předloni v seriálu Ostré předměty, tak hlavně v nedávných Malých ženách. Tam zdatně sekundovala slavnějším kolegyním a nyní už v hlavní roli dokazuje, o jak výrazný talent se jedná. Kvůli roli obětovala vlasy a podstoupila divácky vděčnou proměnu, podobně jako její herecký partner Toby Wallace, jenž pro roli feťáka a podvodníčka sympaticky zchřadnul. Příjemnou australskou sestavu doplňuje ještě Essie Davis (slečna Fisherová z netflixovských krimi-sérií) a hlavně Ben Mendelsohn v ne-záporácké roli.

Stejně jako ostatní indiečka, která to dotáhnou do mezinárodních vod, i tenhle kousek vypadá velmi pěkně, a ještě lépe zní – bohatý soundtrack kombinuje moderní hipsteřiny s klasikou, která má navíc důležitost i s příběhem. Shannon Murphy navíc vyprávění rozděluje do krátkých kapitol, které v důsledku připomínají deníkové zápisy – nejen svým útržkovitým formátem, nýbrž i kolísající subjektivitou, jež nejednou vede až ke zpochybnění, na co se vlastně díváme. Přihoďte si k tomu funkční, ale přece jen trochu okoukanou symboliku z jiných filmů o dospívání – dívka kvůli nemoci mění různé podoby, a tak samu sebe postupně objevuje; zároveň mladistvý rebel je stejně nečitelný jako jeho kérky. A tak bychom mohli pokračovat. Pravda je však taková, že i přes několik podnětných scén a myšlenek mě tahle vzpoura proti konvencím filmů o dospívání příliš nezaujala. V rámci současné nabídky kin se jedná o kvalitní kousek, ovšem snaha vymezit se vůči strukturám, které sám buduje, mu podráží nohy na cestě za skutečně zábavným filmem.