Stejně jako ostatní indiečka, která to dotáhnou do mezinárodních vod, i tenhle kousek vypadá velmi pěkně, a ještě lépe zní – bohatý soundtrack kombinuje moderní hipsteřiny s klasikou, která má navíc důležitost i s příběhem. Shannon Murphy navíc vyprávění rozděluje do krátkých kapitol, které v důsledku připomínají deníkové zápisy – nejen svým útržkovitým formátem, nýbrž i kolísající subjektivitou, jež nejednou vede až ke zpochybnění, na co se vlastně díváme. Přihoďte si k tomu funkční, ale přece jen trochu okoukanou symboliku z jiných filmů o dospívání – dívka kvůli nemoci mění různé podoby, a tak samu sebe postupně objevuje; zároveň mladistvý rebel je stejně nečitelný jako jeho kérky. A tak bychom mohli pokračovat. Pravda je však taková, že i přes několik podnětných scén a myšlenek mě tahle vzpoura proti konvencím filmů o dospívání příliš nezaujala. V rámci současné nabídky kin se jedná o kvalitní kousek, ovšem snaha vymezit se vůči strukturám, které sám buduje, mu podráží nohy na cestě za skutečně zábavným filmem.