Filmy, ve kterých někdo umírá na rakovinu/leukémii/jinou zákeřnou nemoc se málokdy obejdou bez houfu dojemných scén, u kterých si slabší povahy vypláčou oči. Je to celkem logické, i prvoplánové dojáky se ale dají natočit dobře a špatně. Kam patří Hvězdy nám nepřály? Ačkoliv samozřejmě nebudou chybět opačné názory, subžánr "umírám - brečte" právě získal dalšího silného zástupce.

Hvězdy nám nepřály: FOTOGALERIE

Pár let staré 50/50 sice nastavilo laťku zatraceně vysoko a druhý film Joshe Boonea (skvělá dramedie Stuck in Love) na ni nedoskočil. Jinak tu ale máme podobně břitký počin, který hodně těží z toho, že se s oblibou směje smrti přímo do ksichtu. Nebo se o to alespoň vytrvale snaží, což je o to obdivuhodnější, že jde o love story dvou velice sympatických teenagerů.

Na jedné straně máme Hazel v podání vycházející hvězdy Shailene Woodley. Obyčejná holka s neobyčejně krutou rakovinou měla být dávno po smrti, má tudíž dost věcí na háku a nijak se nežene do vztahových peripetií. Dobře totiž ví, že by mohla přestat dýchat zrovna ve chvíli, kdy začne mít naplno pro co žít. Na druhé straně pak stojí Gus s tváří energického Ansela Elgorta, který už má rakovinu za sebou, trvale se na něm ale podepsala. Jeho přístup k životu naopak ctí motto Carpe Diem a jediná věc, která ho děsí, je nežít na sto dvacet procent.

Tihle dva se samozřejmě setkají, padnou si do oka... znáte to. Film ale budování jejich vztahu koření spoustou cynického humoru, rozhodně tedy nečekejte sérii magických momentů a zadumaných pohledů. Ty jsou omezeny na minimum, na pořadu dne je spíš klasicky zábavné dobývání dívčího srdéčka, jež má v podání cílevědomého Guse všechnu potřebnou osobitost, šmrnc a navíc i drobnou dávku nefalšované úchylnosti. Boone při něm tlačí na pilu jen velmi opatrně. A velmi rychle tak docílí kýženého efektu, abyste si oba jeho hrdiny nenávratně oblíbili.

Adaptace bestselleru (jak jinak!) Johna Greenea vás tedy má po pár desítkách minut pevně v hrsti a dávkuje emoce i humor přesně tak, aby naplno těžila svůj potenciál. Ať už se Hazel s Gusem baví doma, na louce nebo na dalekém výletě, nechcete se od nich odtrhnout a zajímá vás každé další dobrodružství, které prožijí. Přimknutí je zkrátka maximální, až skoro zapomenete, že kdesi v pozadí tikají velké hodiny, jejichž ručičky zastaví jen lidská oběť.

S přibývajícím časem je tedy pro hlavní hrdiny stále těžší udržet si dobrou náladu. A spolu s nimi se začnete slzám poddávat i vy (ano, výjimky jsou povoleny), ačkoliv dobře víte, že na vás bylo políčeno už od začátku. Fungují tedy Hvězdy stejně efektivně i závěrečných desítkách minut? Fňukání z vás vymámí naprosto oprávněně. Bohužel tu ale začne stagnovat scénář (potažmo knižní předloha), který začne relativně lehkonohý film stahovat do míst, kterým se tak dlouho vyhýbal.

Hrdinům zkrátka dochází humor daleko rychleji, než byste doufali. Hlavně se ale začnou vršit rozloučení, proslovy a supervážné dialogy, protože se autor očividně nechal svými hrdiny zaháčkovat tak důkladně, že sám přestal znát míru. Film tak trpí několikanásobným dojezdem, který vytáhne stopáž lehce nad dvě hodiny. Což je vzhledem k jeho zásadně plačkoidnímu finále jednoduše příliš a trochu to podrývá veškeré snahy o "rakovinový" film s neoblomným nadhledem.

Hvězdy nám nepřály ale i tak obstojí jako osobitá sonda do života teenagerů, kteří den za dnem řeší daleko závažnější věci než obyčejný smrtelník. Jde o bezprostřední, náramně zábavnou i opravdu dojemnou podívanou, která by měla vzít nejednu diváckou duši na řádně emocionální horskou dráhu. Pokud tedy v kinech hledáte oblíbenou kombinaci slz a smíchu, právě jste ji našli.