Jubilejní 30. ročník jihlavského festivalu se blíží k závěru. I letos mohou jeho návštěvníci zhlédnout více než tři stovky titulů, skoro třetinu z nich navíc ve světové premiéře. Cenou za přínos světové kinematografii jsou tentokrát oceněny tuzemská legenda Helena Třeštíková a také americko-vietnamská dokumentaristka Trinh T. Minh-ha. Další asijskou stopou je i vtahující festivalová znělka od japonské režisérky Naomi Kawase. Vedle 30. výročí festivalu se slaví i 80 let FAMU, v programu zaujaly i projekce hojně diskutovaných titulů jako Uvidíš všechno či NAZA. Pokud tedy máte možnost, stále ještě se vyplatí do Jihlavy vyrazit.

Festival zahájilo společné dílo Olgy Malířové Špátové a tanečního choreografa Jiřího Kyliána s názvem Návrat do neznámé země. Mezinárodně uznávaný umělec se v hodinu a čtvrt dlouhém portrétu zamýšlí nad svým více než půl století trvajícím profesním i osobním partnerstvím s tanečnicí Sabine Kupferberg a nutno uznat, že výsledný tvar má do tradičně zpracovaných portrétních medailonků daleko.

Především v první půlhodině totiž sledujeme vysoce stylizovanou avantgardní show, v níž Kylián a Kupferberg dovádějí na fotogenických plážích nizozemského ostrova Terschelling. „Tanec je jako pták, který nás přelétne a už se nevrátí,“ zamýšlí se Kylián a u toho je mu sypán písek na hlavu. Umělecké, provokativní až experimentální momenty občas sklouzávají k přílišnému patosu a nejspíš nezáměrné sebeparodičnosti, kterou divadelní prkna snesou obvykle lépe nežli filmové médium. Kyliánova tvorba se prý vždy točila kolem lásky a smrti, což jsou témata samozřejmě nejzásadnější, ale také nejvíce náchylná k přehnanosti…

Když se film posléze trochu uklidní a zaměří se více na životy svých protagonistů, dokáže konečně pronikat pod povrch. Zatímco vzletná moudra pronášená na pozadí zpomalených záběrů či kvapných montáží působí značně vyumělkovaně, témata plynoucího času a hledání svého místa ve světě mají více prostoru k vyniknutí ve chvílích, kdy oba kosmopolitní protagonisté vzpomínají na své dřívější šrámy. Pro Kupferberg jde o vyrůstání v sirotčinci, Kylián zase nechtěně přišel ke zkušenostem vykořeněného emigranta, když po srpnové okupaci odcestoval do Německa.

Sympaticky sebereflexivně působí i jeho tvrzení, že se našel spíše v roli choreografa nežli tanečníka – cizí těla dokázal k vyjádření svých myšlenek použít lépe nežli to vlastní. Nabízejí se podobnosti takového přístupu s (nejen filmovými) režiséry, ostatně sám Kylián říká, že si život bez tvorby nedokáže představit. Proces vzniku filmu s režisérkou Malířovou, která naposledy zaujala zdařile otevřeným profilem Petra Jandy ve filmu Django, tak určitě byl sám o sobě zajímavý, do finálního tvaru se to však obtisklo jen částečně.

Patrné je to rozhodně na vizuální stránce, dalece přesahující rutinní portréty plné mluvících hlav, a tak uvedení tohoto snímku v kinech dává rozhodně smysl. Dramaturgicky však jde o hůře uchopené dílo, které kvůli rozmanitým expresivním hrátkách nakonec nemá až tolik času na detailní představení svých protagonistů; a v závěru navíc působí dojmem, že přesně neví, kdy a jak skončit. Příznivce nesamozřejmě uchopených biografických medailonků však zaujmout rozhodně může. 

Ani nedělním závěrem festivalu však dokumentární řádění nekončí – ještě další dva týdny bude totiž probíhat Ji.hlava Online, v jejímž rámci budete moct část programu vidět aspoň z domova. A fanoušci dokumentární extravagance si mohou v diáři kroužkovat datum 12. listopadu, kdy vstoupí Návrat do neznámé země i do běžných kin.