Talentovaná režisérka Olga Malířová Špátová se po filmech o Radůze či Karlu Gottovi vrhá na další hudební ikonu. Petr Janda je legendou, jež si svůj dokument beze sporu zaslouží. Mám však problém s těmi dokumenty, které se v rámci obecného pojetí daného tématu či života rozpliznou v nudě a ničemu se nestačí věnovat pořádně a předat cokoliv důležitého. Django zatím vypadá, že u něj přesně toto hrozí. Přehnaně dlouhý trailer totiž láká na snahu o zachycení každého důležitého aspektu Jandova života - muzicírování, otcovství, úmrtí syna, strach z vlastní smrti, vztah k hudbě. Hudba Olympicu, bez níž by to pravděpodobně nešlo, však ukázce dodává potřebný šmrnc, takže trailer většinu času šlape. Slušelo by mu ale odvážnější pojetí s méně mluvícími hlavami.