Na západní frontě klid: Recenze
17:00 | 01.11.2022 |
Na světě možná neexistuje uctívanější (proti)válečná kniha jakou je Na západní frontě klid od Ericha Maria Remarquea. A zcela po právu. Naprosto intenzivní a realistický pohled do zákopů první světové války plný děsivých momentů, které člověk jen tak nevymaže z hlavy, mi totiž v dobách školní povinné četby zajistil hodně hutný zážitek. Adaptovat tak komplexní a nadčasové veledílo, které ani po téměř 100 letech neztratilo nic ze své naléhavosti, je proto takřka nadlidský úkol, k němuž se filmaři odhodlají (naštěstí) jen zhruba jednou za 50 let. Němci ve spolupráci s Netflixem si na to ovšem troufli a trailery i nadšené zahraniční ohlasy slibovaly, že tady by mohli být uspokojeni jak fanoušci knihy, tak poctivých válečných řežeb. Jenže výsledek zůstal někde na půli cesty a vzhledem k síle látky je to zatracená škoda.
Na první pohled se zdá být všechno v nejlepším pořádku. Štědrá streamovací platforma totiž do evropské produkce zase jednou bohatě zafinancovala a výsledkem je opravdu opulentní a v mnoha scénách působivý válečný film, který dá svým vizuálem a kamerovými hrátkami vzpomenout zejména na 1917 od Sama Mendese. Po řemeslné stránce není filmu vážně moc co vytknout. Výprava, kamera, kostýmy či soundtrack jsou na špičkové úrovni a atmosféra je správně špinavá, drsná i nekompromisní.
Edward Berger se rozhodně nebojí zobrazovat krutosti války a několik scén či výjevů ve vás opravdu vyvolá nepříjemné pocity. A když už dojde na válečnou vřavu, v níž se ukáží i tanky či plamenomety a osudná kulka na vás může čekat v každém zákopu, jde o scény vskutku vtahující a působivé. Fanoušci žánru a krutých válečných bitev budou po této stránce spokojeni a snímek jim naservíruje spoustu divácky výživných momentů. Problém však je, že pod vším řemeslným a žánrovým pozlátkem jako by tvůrci zapomněli na hlavního ducha předlohy.
Problém by nebyl ani tak v tom, že jde o adaptaci velmi volnou a na řadu děsivých výjevů z knih tu tedy můžeme zapomenout. Problém je, že vlastní cesty, jimiž se autoři vydávají, nikam moc nevedou a ignorují hlavní devízy předlohy. Netflix do nás sice pumpuje jednu vyhrocenou situaci za druhou a obraz zbytečnosti války se mu daří zprostředkovat více než efektně. Jenže knižní veledílo obsahuje silných motivů mnohem více než jen tradiční „válka je na prd“. Máme tu pak zejména proměnu hlavního hrdiny i jeho kamarádů a v podstatě zničení celé jedné generace, jejího čím dál hlubšího odtržení od reality či civilního života a nesmíme zapomenout ani popis válečné mašinérie, v níž jsou „těm nahoře“ oběti šumafuk.
S těmito tématy snímek buď nepracuje prakticky vůbec, nebo to dělá strašně neohrabaně a pomáhá si žánrovými klišé. Dějová linka okolo vyjednávání míru je tu pak šíleně zjednodušena a působí tu v podstatě navíc, jelikož zbytečně strhává pozornost od zaměření se na Paulovu proměnu a prožití bitevního pekla. Jenže to je ve výsledku jedno, protože když už se režie o hlavní protagonisty zajímá, tak to příliš nefunguje. Zatímco u knihy byl čtenář do Paulova utrpení dokonale ponořen, zde divák následkem podivných scenáristických rozhodnutí necítí k hlavní postavě prakticky nic a o nahlédnutí do jejího nitra nemůže být ani řeč. Vojáci jsou zde v podstatě jen prázdné skořápky, k nimž si i přes velkou snahu herců prakticky nenajdete cestu, jejich vztahy vůbec nefungují a nevyvolají ve vás žádnou emoci. A chvíle, kdy má jejich úmrtí nést význam tragiky i absurdity války, vyšumí do ztracena.
Přehrajte si trailer Na západní frontě klid je tak ve výsledku sice efektní a poutavou, ale pod povrchem prázdnou a generickou válečnou řeží, jež jen vrší jednu hrůzu za druhou, ale tvůrci ji nedokáží prodat do správně hutného celku. A vzhledem k tomu, že s emocemi neumí režisér moc pracovat a ani tempo není kdovíjaké, začne se divák v některým pasážích poměrně nudit. Ano, v současné (tedy dost chudé) žánrové konkurenci si novinka rozhodně ostudu neuřízne a pořád je zde spousta atributů, které se dají jen chválit. Ve srovnání s dokonalým knižním předobrazem ovšem tato adaptace kulhá na obě nohy a prostě zamrzí, že autoři nedokázali spisovatelovy myšlenky pořádně vytěžit.
Verdikt
Spooner
Na povrchu nekompromisní, drsná a efektní válečná řež s nepopiratelnými řemeslnými kvalitami a několika působivými výjevy. Pod tímto pozlátkem jde ovšem bohužel o poměrně prázdnou a plochou podívanou, která s motivy předlohy zachází dost ledabyle, nechává vás po emocionální stránce ledově chladným a mrhá obřím a opravdu silným potenciálem.
Vaše hodnocení
Podobné filmy
Hodnocení redakce
- 6/10
Cival
Hodnocení čtenářů
- 7/10
Revan
- 8/10
RainMakeR
- 7/10
Ragnarok
- 8/10
Tomino
- 7/10
Toren
- 6/10
BranoZ
- 9/10
BlackAngel
- 7/10
l-e-t-o
- 6/10
mattesko
- 7/10
Herkulesss
- 7/10
Nexus6
- 9/10
Os
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Nevěrnost předloze je asi také největší (zdánlivá) "chyba" této adaptace, protože v přímém souboji s knihou samozřejmě film neobstojí (na rozdíl třeba od předchozí adaptace z 30s, která se nejen v rámci svého žánru klasikou stala) a to právě kvůli faktu, jak volně přistupují jeho tvůrci k původnímu materiálu a jak, na první pohled ledabyle, pracují s jeho myšlenkami a motivy. Pokud však divák odhlédne od neustálého srovnávání co dělá film jinak a případně hůře, zůstane mu před očima výborný příspěvek do žánru válečných filmů (kterých je v současnosti obecně jako šafránu, natož těch opravdu kvalitních). Já jsem na tuhle pomyslnou hru jak (úžasné) to bylo v předloze a jak je to (mizerné) v aktuální adaptaci nepřistoupil a nejen díky tomu se skvěle bavil, jelikož film, pominu-li nevěrnost vůči předloze, disponuje vlastními přednostmi.
Je pravda, že si divák v průběhu filmu k hlavní postavě, natož k jeho spolubojovníkům, cestu nijak zvlášť nenajde, protože všichni do jednoho jsou velmi zaměnitelní (jak vizuálně, tak svým vnitřním prokreslením), neprojdou si žádným zásadním charakterovým obloukem a jejich postupný přerod od nadšených a ideálů plných mladíků, stržených k narukování všudypřítomně vzedmutou vlnou patriotismu, k rezignovaným, psychicky i fyzicky trpícím, lidským troskám, v jejichž tvářích se zrcadlí obrovská tragédie celé jedné generace, tady funguje jen z určité části.
Nicméně tohle vše nepovažuji za vyloženou chybu, protože to pěkně odráží celý motiv "mlýnku na maso", v jehož nenasytném trychtýři nenávratně mizely i ty poslední lidské rezervy a to bez zjevného efektu, který by se odrážel na průběhu nebo výsledku jednotlivých bitev a současně téma nevýznamnosti/nahraditelnosti jednotlivce (kola války se musejí točit dál a dál a jednotlivec je jen další číslo/jméno na dlouhém seznamu v řadě), které bylo tolik typické pro bojiště na západní frontě a poziční boje, ve kterých byly cenou za (pouze dočasný) postup v řádu desítek až stovek metrů tisíce mrtvých a zraněných, aby se situace za pár dnů/týdnů opakovala.
S hlavními motivy předlohy se tady zkrátka pracuje jinak, ale podstata sdělení (generační zpověď a protiválečné poselství o nesmyslnosti války) je zachována a to je, z mého pohledu, důležitější, než striktní držení se pravidla převyprávět slova z knihy na plátno stránku po stránce. Zároveň se tvůrci nebojí výrazných dějotvorných zkratek. Někdy to funguje skvěle , někdy to funguje o trochu hůře
Časový skok a zasazení děje jsou trochu překvapivé , ale dané rozhodnutí tvůrců přisuzuji záměru dát osud postav do ještě většího kontrastu s válečnou mašinérií, viz katarze filmu. Ta je, v podobě , sice svou snahou o vyhrocenost a výmluvnou vypovídající hodnotu trochu prvoplánová, ale svou podstatou požadovaný účel (další apel tvůrců směrem k divákovi stran marnosti/zbytečnosti války) bez velkých obtíží plní.
A pak je zde ještě technicko-realizační stránka věci. V případě obsazení filmu nikdo svým hereckým výkonem diváka asi neohromí, ale všichni zúčastnění plní svou roli ve prospěch celku více než obstojně. Hudba, zvuk (ten zejména), masky, kostýmy, výprava i kamera (některé kamerové jízdy jsou vážně působivé) jsou na špičkové úrovni a ve velké míře pomáhají budovat hutnou atmosféra zmaru, špinavosti, surovosti, utrpení a drsnosti všeho a všech, která je zde vykreslena skvěle. Vrcholem filmu jsou pak (vzhledem k traileru nepřekvapivě) scény chaosu ze zákopových jatek na frontové linii, postupně a průběžně se proměňující v jeden velký hřbitov, které jsou naprosto parádní a v tomto konkrétním ohledu svým podáním překonávají i podobné scény z (jinak ještě lepšího) Mendesova jednozáběrového hitu 1917. Celkově tak jde o výbornou práci a po čase opět o další kvalitní zářez pro Netflix.