Tak na úvod třeba malý vtip. Sedí Renč v restauraci, přijde číšník a nabízí mu to nejlepší z dnešního menu. Co takhle steak z divočáka? Nebo polévku z žraločí ploutve? Ne, odvětí Filip, dneska si dám knedlo, vepřo, zelo. Ale stříkněte mi tam trochu maggi, ať to má říz. a prosím vás, maso ke knedlíkům v poměru 5:1. Ne naopak, jak je to v kraji zvykem.

Ještě by se hodilo říct, že číšníka hrál Honza Svěrák, ale to už bychom ujížděli nesprávným proudem. A vy jste tu přeci s partou přátel, abyste sjeli tuto nebezpečnou recenzi. Úvodnímu vtipu jste se neměli zasmát, naznačoval nevyhnutelné... Filip Renč zkusil natočit dobrodružný akční film a bohužel selhal jako všichni před ním. Je ale rozdíl, když někdo hodí flintu do žita z nedostatku zkušeností (Nahota na prodej nebo třeba i Renčovy žánrové Války barev), a když někdo utopí své ambice v ulepeném kýči a kombinování chemikálií, které se navzájem nesnášejí.

Stačí se podívat na posádku, která má sjet nechvalně proslulou Černou řeku v srdci Balkánu. Jirka Langmajer s melírem a smrtelně znuděným pohledem ve tváři jede hledat svého otce, který tajemně zhynul v peřejích, pak dvojice výletníků, která plní raft jen tak do počtu a svými hádkami přispívá k pocitu, že sledujete akčnější verzi Účastníků zájezdu, osvalený Filip Blažek, který to všechno řídí, a zábavně zbytečný Miroslav Krobot, jehož bude po tomhle výkonu jistě lovit i Zdeněk Troška. Jeho hlášky a gagy by se možná vyjímaly v Kameňákově, na našem rádoby adrenalinovém raftu ale trhají atmosféru na kusy. Renč navíc odlehčení v tomhle podpásovém duchu ani nepotřeboval, stačí chvíli sledovat dva balkánské strážce parku a člověku se hned rty stahují do křečovitého úsměvu. Z jednoho má jít strach a z druhého hrůza, ale výsledkem je pouze kroucení hlavou, tím spíš, že dojem ze setkání s podobnými "týpky" už se nemá čím rozředit. Všude kolem je liduprázdná voda.

Když se na ní konečně spustíme a Langmajer začne s cigárem nonšalantně přilepeným v koutku úst luštit otcovy značky a zápisky, zařadí film definitivně neutrál. Vážně nevím, jestli se Renč víc spoléhal na poletující kameru, přepálenou hudbu Waltera Krafta, nebo vědomí, že se mu obě herečky dříve nebo později před kamerou svléknou, ale svým vizuálem tentokrát dosahuje pramalého efektu. Zpomalovaček je příliš a jsou tuze dlouhé, hudba svou opulentností působí až parodicky a... ten děj je slabý jako krajíc másla, který před chvíli někomu spadnul namazanou stranou na zem.

Proč podobně nenadávám u ostatních Renčových filmů? Inu, protože jak Rebelové, tak Román pro ženy jsou svým způsobem komedie - a tím pádem jim toho dost projde. Přehrávající tajtrlíci, až omalovánkový vizuál (zvlášť Román) a odfláknuté postsynchrony. Román se mi svým způsobem i líbil, přes veškerou dějovou prázdnotu. Byla to zkrátka taková blbůstka. Na vlastní nebezpečí je podle režisérových slov poctivý dobrodružný snímek, což vážně nemohu přijmout jinak než s úsměškem. Renč zvládá uřídit raft zmítající se v peřejích, ale herci se mu rozpadají pod rukama. Zvlášť bolestivé je to ve několika flashbacích, ale ani dospělý Langmajer na svou dětskou verzi příliš bodů nenažene. Pointa mu spadne přímo do klína (pokud měl konec šokovat, zřejmě by si museli diváci sedět na uších... a na vedení) a v podstatě všechny postavy jsou výraznější než on, včetně kormidelníka Filipa Blažka.

Ale co jiného čekat od historky, kterou vymyslí parta kamarádů na společném výletě uprostřed skalistých hor? Renč měl mít rozum a svěřit scénář někomu, kdo z něj vytřese víc napětí, víc dramatu a víc... všeho. Tohle by nestačilo ani na zkrácenou epizodu Kobry 11 a film umocňuje svou prázdnotu i uzavřeným mikrovesmírem, v němž se pohybuje plus mínus deset postav, jedna nudnější než druhá. Možná kdyby to byl horor a herci jeden po druhém (nebo spíš druhý po třetím) mizeli ve chřtánu nenasytné řeky, pak bych byl smířlivější. Takhle jsou to jen další zbytečně utracené miliony a pro mne i hořký důkaz toho, že ani Renč kinematografii nespasí nad rámec své třicetivteřinové reklamy na českou armádu. Co teď? Teď budeme čekat na zázrak. Nebo na další Restart... v zájmu svého duševního zdraví doufám, že už číhá někde za rohem.