Kdybyste mi ukázali plakát nového filmu Rudolfa Havlíka (Po čem muži touží 1 a 2, Prezidentka, Ostrov) a dali mi za úkol, abych podle něj odhadl synopsi, zřejmě by to dopadlo zhruba takto: „I holka z města může na horách najít lásku svého života. Stačí otevřít srdce a vykročit do neznáma.“ A víte co? Vlastně bych se trefil. Jenže naštěstí trochu jinak, než by se mohlo podle všeříkajícího popisku na první pohled zdát. Protože láska nemusí nutně znamenat jenom tu klasickou přeslazenou mezilidskou limonádu, s jakou v kinech běžně zapíjíme vlastní problémy. Může se jednat například o lásku k horám. A té tady najdete celé kopce. 

Hory jsou svět sám pro sebe. To není jenom lakonické konstatování vystihující živelnost výsledku horotvorné činnosti a vrásnění, ale i jedna z hlášek a motto celého snímku. Ten totiž v prvé řadě pojednává o úzkém vztahu mezi člověkem a vysokými štíty hor, ať už se jedná o majestátní Himaláje nebo obligátní Krkonoše. V obou případech jde o živel, který dokáže nadchnout a okouzlit, ale i připravit člověka o život. A zdá se, že režisér a scenárista Rudolf Havlík k tomuto poznání časem došel a rozhodl se o své vášni k mlhou obestřeným vrcholkům hor vyprávět ve svém novém filmu. 

Na horách: FOTOGALERIE

A šel na to doslova od lesa. Spojil se totiž s Horskou službou ČR a svůj jedenáctý celovečerní film pojal jako jednu velkou poctu lidem, kteří dobrovolně, o svém volném čase a bez nároku na odměnu nasazují životy a zdraví, aby zachránili ty, kterým hory ukázaly odvrácenou tvář. Protože jak už to na horách bývá zvykem, počasí se může změnit z minuty na minutu a pohodová odpolední procházka v „crocsech“ se může rázem změnit v boj o holý život. Ostatně počet zásahů Horské služby to každoročně dokazuje naprosto s přehledem. Horská služba a její členové současně poskytli Havlíkovi odborné rady a konzultace při přípravě i během samotného natáčení, takže výsledek odpovídá skutečnosti mnohem víc, než byste si mohli myslet. 

Samotná zápletka přitom není bůhvíjak uhrančivá a spokojí se s absolutním základem všech romantických komedií postavených na protikladech, co se navzdory všem předpokladům přitahují silným gravitačním polem dvou mladých srdcí. Na jedné straně stojí Lucie (Aneta Krejčíková), slečna z města, pro niž jsou hory maximálně nehezkou vzpomínkou na otce, jehož ani pořádně neznala. Na druhé straně pak najdete svérázného mladého záchranáře Matěje s postavou a tváří Igora Orozoviče. Že se ti dva do sebe nakonec zamilují, to je jasné každému. Jenže o jejich vztahu snímek vypráví až na druhém místě. Protože prim tady hraje láska k horám. 

Pro Lucii k ní vede cesta skrz dopisy a deníky jejího zesnulého otce (Saša Rašilov nejml.), Matějova kamaráda a majitele omšelé horské chaty, kterou po něm Lucie zdědila i se dvěma zaměstnanci (Adéla Gondíková a Ondřej Pavelka). Je to právě on, kdo společně s Matějem Lucii ukáže, co jsou hory zač a proč je tak snadné propadnout jejich kouzlu. Na Lucii je přitom sympatické, že ani na úplném začátku nepůsobí jako karikatura holky z města. Sice si to na hřebeny přiskotačí v typicky městském oblečení a vodní sloupec není parametr, podle něhož by si kdy nakupovala jakékoli oblečení, na druhou stranu Aneta Krejčíková zůstala ve své roli příjemně civilní a nijak nepřehrává. Což je jedině dobře, protože jinak by to celé sklouzlo do klasických vyjetých kolejí romantických komedií, což Na horách naštěstí není. 

Příběh se sice odvíjí dle očekávání a Matěj s Lucií nakonec najdou klíč ke svým srdcím, nicméně hlavní roli tady hrají hory a všechno, co k nim patří. V tomto směru nabízí Na horách až nezvykle vysoký standard plný nádherných záběrů pořízených nejen v našich luzích a hájích, ale i ve zmíněných Himalájích, kam se štáb během natáčení vypravil. Sledovat příběhy ze života záchranářů, nechat se unášet pohledem na vzdálené vrcholky hor a toulat se čerstvě napadlým sněhem je něco, co Havlík zvládá podat naprosto s přehledem. Jisté znepokojení ve mně sice vyvolaly role Gondíkové a Pavelky v roli provozovatelů chaty pro školy v přírodě, neboť z nichž čišela hrozba dalších Snowboarďáků a podobných rozjívených taškařic, ale naštěstí jim Havlík nevěnuje příliš pozornosti. Vše ostatní je doslova pastva pro oči a duši. 

Přehrajte si trailer Ne že by se filmu nedalo nic vytknout. Příběh je navzdory mnoha vedlejším postavám opravdu jednoduchý a některé okamžiky by si zasluhovaly lepší dramaturgii, aby to nebyl jenom sled hezkých záběrů proložených posmrtnými moudry Saši Rašilova, nicméně hory to pokaždé strhnou na tu lepší stranu. Současně platí, že Igor Orozovič je pravděpodobně jeden z největších sympaťáků současného panteonu mladých herců a do role Matěje se hodí naprosto skvěle. Kdybych se někdy vypravil do hor v žabkách a zastihla mě nenadálá průtrž mračen, byl bych rád, kdyby mě zachránil právě on. Směs profesionality a klukovské neotesanosti je v jeho podání prostě neodolatelná. A to by vám k návštěvě kina mělo stačit. Pokud se vám ovšem z nějakého důvodu nelíbí funkční goretexové oblečení a výlet do hor považujete za trest odnětí svobody, potom se tomuhle snímku raději vyhněte obloukem.