Christopher McQuarrie mnoho let patřil mezi nejschopnější hollywoodské tvůrce, o kterých skoro nikdo neslyšel. Jeho scenáristická brilance nám nadělila Obvyklé podezřelé nebo Valkýru (tedy dva filmy, za něž slíznul smetanu Bryan Singer) a jeho režijní debut Únosci má sice malou, ale zato hlasitou fandovskou základnu. V roce 2012 se McQuarrie po mnoha letech vrátil za kameru, aby dal světu Jacka Reachera. Zlomovým pro něj však byl až jeho třetí film, v němž znovu spojil síly s Tomem Cruisem a započal éru, která posunula filmovou akci zase o krůček dál.

Ano, pátý díl Mission: Impossible je v mých očích VIMko jako vyšité. Reinkarnaci série sice nakopla už čtyřka od Brada Birda, ta však jela v poněkud vyžehlenějším a rodinnějším stylu. Až McQuarrie trefil dokonalý balanc mezi parádními akčními hody a stylovým špiónským dobrodružstvím, a navíc přidal do hry Ilsu Faust, která se ihned stala famózní protiváhou Ethana Hunta.

Národ grázlů, jak zní český název páté nemožné mise, možná není zcela dokonalý jako celek (ano, mluvím o lehce utlumeném finále). Jako přehlídka památných scén, na které se dá koukat pořád dokola, ale funguje naprosto perfektně. Nenápadný úvod, v němž Tom Cruise jen tak mimochodem visí na letadle, jsem viděl asi milionkrát. Stejně jako první bitku s Ilsou, scénu v opeře, loupež pod vodou a konečně epickou dvojitou naháněčku v Casablance.

Způsob, jakým McQuarrie vymýšlí a sestavuje akční scény, je jedním slovem dechberoucí. Jeho cit pro razanci, gradaci a eye candy záběry má v Hollywoodu málokdo, a jelikož jde Tom Cruise do každého záběru na maximum, výsledek je pokaždé nezapomenutelný – a nutí člověka k tomu, aby se k Mission: Impossible 5 neustále vracel.

Trend šmrncovní akce s maximem reálného podloží McQuarrie posunul ještě dál v šestce a samozřejmě v Top Gunu 2, na který zřejmě dohlížel víc, než je Joseph Kosinski ochotný přiznat (ehm, Spiderhead, ehm). V Národu grázlů je ale všechno „tak akorát“, působí to neokoukaně a nikdy nechybí klíčová špetka elegance, od níž se následně začalo upouštět v zájmu co nejepičtější špiónské podívané.

Správně, nenápadně tu mluvím o traileru sedmičky Mission: Impossible, z něhož je jasné, že se dál půjde spíš ve šlépějích šestky než pětky. Nic proti tomu, Fallout je jako akční epos naprosto famózní. Leckdo by však uvítal, kdyby si McQuarrie znovu pustil scénu v opeře a rozpomněl se na to, že umí špičkovou popcornovou zábavu i na menším prostoru. Národ grázlů je v tomhle směru nenápadným klenotem, který zřejmě nikdy neohlodá zub času. Tak se snad začne promítat na filmových školách a někdo se vydá v jeho šlépějích.