Původem ruský režisér Andrej Zvjagincev má páteř i odvahu. Odsoudil zabrání Krymu v roce 2014 i útok na Ukrajinu. Teď v září jej úřady v někdejší domovině zařadily na seznam nepřátelských agentů. Svůj první film "mimo Rusko a o Rusku" tedy musel natočit v zahraniční koprodukci v Lotyšsku. Předešlý snímek Nemilovaní natočil Zvjagincev před 9 lety a kromě výše popsaných skutečností osobní odvahy stihl prodělat těžký covid, strávit 40 dní v umělém spánku a znovu se učil chodit. Jeho návrat k celovečerní tvorbě proto působí téměř jako druhý režijní debut (přičemž ten reálný - Návrat - vřele doporučujeme i ve V.I.M).
Příběh Minotaura vychází z dramatu Nevěrná žena od režiséra Clauda Chabrola. Ruská invaze a mobilizace Zvjagincevovi umožnily rozšířit původní manželský thriller o pracovní a společenský život postavy Gleba – tedy o oblast, které se francouzská klasika z roku 1969 téměř nevěnovala. Glebovi místní úřady nařídí vybrat čtrnáct zaměstnanců, kteří budou mobilizováni a odesláni do války. Právě k této číslovce odkazuje i název Minotaur, neboť v řeckém mýtu musely Athény jako potravu pro bájného netvora posílat do krétského labyrintu sedm mladíků a sedm dívek. Gleb, který toho má v soukromí naloženo už docela dost, tak stojí před dilematem, koho označit a kdo se stane pouhou položkou firemní administrativy, aby se symbolická nestvůra nažrala. Válka přitom zůstává mimo obraz. Proniká do života přes mobilizační příkazy, mizející zaměstnance, vojenské symboly a vědomí, že za zachování komfortu jedněch platí životem druzí. A není žádný Theseus, který by se jí mohl postavit. Trailer svými přesně komponovanými širokými záběry, chladnou barevností, geometrií luxusních interiérů a dlouhými pohledy trochu evokuje thrillery Davida Finchera, což je pro návštěvnost rozhodně plus. Andrej Zvjagincev svou zemi opustil, ale nepřestal ji pozorovat. Po Grand Prix v Cannes mu Minotaur může vynést i Oscara, na nějž byl nominován Francií.