Tomáš Bojar vcelku úspěšně debutoval dokumentem FC Roma, mimo to se podílel třeba i na České RAPublice. Teď se rozhodl prozkoumat tuzemskou mediální scénu a natáčet práci v několika redakcích. Jednou z variant, která se nakonec ukázala jako dostačující pro celý film, bylo sledování zpracování zprávy o tom, zdali bude Miloš Zeman podruhé kandidovat na prezidenta. Před rokem a čtvrt se totiž jednalo o velkou neznámou, my už samozřejmě víme, jak to dopadlo. Co s touto informací dokáží provést média?

Ocitáme se v redakcích České televize a Hospodářských novin, které jedno ráno na poradě čelí problému: prezident má večer na Pražském hradě oznámit, jestli bude znovu kandidovat. Aby to ale novinářům neulehčil, do sálu pozval jen své vybrané příznivce, mezi nimiž samozřejmě zástupci dvou seriózních médií nejsou. Nebo ano? Začíná celodenní práce s cílem zjistit, co se večer na Hradě stane. A okamžitě o tom podat zprávu.

Zní to možná jako vzrušující tuzemská verze Všech prezidentových mužů, kdy se skupinka novinářů honí za potenciální senzací; nečekejme ovšem příliš vyhrocené momenty, tady jde stále jen o práci. Navíc obě zmíněné redakce nepatří zrovna mezi kdovíjak kontroverzní média (pokud nepřistoupíme na zbytečně vyhrocenou Zemanovu rétoriku), takže ani jejich zpracování informace není nikterak bizarní. Potěší leda otevřenost redaktorů Hospodářek, kteří se nebojí pustit alespoň některé své názory. V České televizi si něco takového nejspíš v současnosti ani nemohou dovolit…

Problém s filmem ale spočívá hlavně v tom, že natáčení probíhalo pouhý jeden den, takže redaktoři se nejspíš hlídali a minimálně z hlediska sprostých slov se nedočkáme tolika pikanterií, kolik bychom možná chtěli. Snaha o držení se faktů je však znát, taková situace v tuzemské mediální sféře aktuálně prostě převládá. Bojar se snažil zkreslení zmírnit tím, že s redakcemi byl v kontaktu dlouhé měsíce předem, a tak přítomnost štábu zrovna v tento den nemusela být nijak extrémním narušitelem standardního chování, přesto je prostě jeden natáčecí den málo. Už proto, že se během něj nestane tolik vzrušujících událostí, aby byl divák zabaven na prostoru celovečerního filmu.

Zřejmě i proto má výsledek střídmých 75 minut. Navíc i ty budou zajímavé hlavně pro ty, kteří vůbec nemají ponětí o fungování redakcí a zpracovávání zpráv. Rozdíl mezi televizním a novinovým pojetím informací je patrný; zatímco Česká televize se připravuje na večerní živý vstup, domlouvá reportérku na místě a snaží se získat audiovizuální záznam, Hospodářské noviny píší několik verzí textů, protože krátce po vyjasnění situace musejí poslat vydání do tiskárny. Je sice sympatické, že seriózní média, v posledních letech tolik okopávaná vládními garniturami, dostala prostor, jenže rozdíly mezi nimi bohužel nejsou tak velké, aby film něco zásadního dokázal sdělit. A ani přehnaně dramatický Maurice Ravel v úvodu a závěru to nezakryje.