Znáte to. Jednou jste nahoře… a hned vzápětí máte chuť strčit si do pusy brokovnici. Zhruba takový pocit ve vás vyvolá sledování nové poprcávací komedie Rudolfa Merknera o dědovi, co slíbí milion eur tomu, kdo z rodiny přivede na svět dalšího potomka. Protože to, co se rozpoutá potom, vede nejenom ke spoustě „komických“ situací s košilatou tematikou pro průměrného diváka, ale také k existenciálním otázkám, jestli může být na světě ještě něco horšího než Milion. Tedy kromě filmů Evy Toulové, samozřejmě. Ačkoli v případě Rudolfa Merknera se začíná zdát, že nezdolné režijní průkopnici neopakovatelného žánru extrémně nepovedených filmů roste nebezpečná konkurence.

Merkner se dlouhá léta profiloval jako filmový a televizní scénárista (Rafťáci, Bobule, Vyprávěj), než se před dvěma lety rozhodl pro režijní debut, díky čemuž zplodil jeden z nejhorších filmů všech dob – Jak přežít svého muže. Ovšem bez ohledu na nevalnou kvalitu snímku si cestu do kin našlo víc jak 100 tisíc platících diváků, což by jednoho mohlo utvrdit v tom, aby to zkusil znovu. A přesně to se i stalo. Tentokrát se ovšem Merkner nemohl opřít o čtenářsky oblíbenou předlohu Jany Bernáškové jako v případě své režijní prvotiny, takže si musel si vystačit s vlastním scénářem. A bohužel to dopadlo strašně.

Už jenom samotná zápletka patří k těm extrémně pofiderním, protože vůbec nedává smysl. Tedy ona by snad i smysl dávala, kdyby se ovšem jednalo o rodinu, kde je nouze o potomky. Jenže rodina dědy Novotného (Jiří Lábus) je tak početná, že by úspěšně zvládla zvýšit hustotu zalidnění Grónska na dvojnásobek. Jaký má význam přát si dalšího člena rodiny, když se při štědrovečerní večeři ani všichni nevejdou ke standardně vyráběným jídelním stolům IKEA? Ale čert to vem, děj nemusí dávat příliš velký smysl, hlavně když je veselo. Takže stačí obsadit celou řadu známých českých herců a hereček a legrace může začít.

A tady je zakopaný pes. Navzdory tomu, kolik komických situací měla finanční pobídka pro mladé, odkvétající i lehce vyzobané rodinné slunečnice přinést, jsou všechny ty podzápletky strašně nevtipné. V tom lepším případě. V horším případě jsou trapné a v těch nejhorších dokonce zdraví nebezpečné, protože budete mlátit hlavou o sedačku před vámi, abyste nemuseli sledovat peklo na plátně.

Milion: FOTOGALERIE

Merkner přitom pustil do hry absolutně všechny myslitelné archetypy rodinných příslušníků – od lascivních barových zpěvaček, co nemají nouzi o nápadníky (Denisa Nesvačilová), přes korpulentní dámy atakující nedaleký přechod (Lucie Polišenská) až po Tomáše Kluse. Kostky byly vrženy a Rubikon překročen. Tak proč to nefunguje?

Odpověď je více než jednoduchá. Rudolf Merkner hrubě neodhadl vtipnost situací, do kterých hrdiny své nové komedie uvrhl. Prostě pro ně nedokázal napsat dodatečně funkční komické podhoubí. A jednotlivé dějové prefabrikáty typu „jsem stará a tlustá, ale svého inertního manžela pořád ještě dokážu svést“ to nemají šanci zachránit. Nejmarkantnější je to u vnuka Petra (Daniel Krejčík), který je gay. Celá jeho eskapáda o početí potomka se sympatickou kolegyní brousí dno stereotypního nahlížení na gaye a já už jsem z toho unavený, protože pokud se tomuhle pořád ještě říká humor, potom si jdu pořídit tu shora zmíněnou brokovnici.

Přehrajte si trailer A není to zdaleka problém námětu jako takového. Ostatně nedávná italská taškařice Bláznivě na motivy pixarovky V hlavě nebo loňský animák Spermageddon ukázali, že o sexu se dá natočit svižná komedie plná nejrůznějšího humoru, aniž by se člověk při jejím sledování chtěl zabít. To ovšem není případ Milionu. Na něm je nakonec nejpřekvapivější (a nejzábavnější) fakt, že jedinou funkční postavu v rámci žánru hraje Tomáš Klus. A je to on, kdo se postará o to, aby každá jeho scéna nebyla vyloženě trapná. Navíc má na kontě jediný (!) funkční vtip, při kterém jsem se skutečně zasmál. Co to vypovídá o zbytku filmu, to nechám na vás. Nejsmutnější na tom nakonec je to, kolik úsilí všech zúčastněných to stálo a že to není tak špatné, aby se tím člověk bavil.