Yorgos Lanthimos psal název filmu, Kinds of Kindness, jistě s drobným úsměškem. Jak by bylo možné ho brát jinak než ironicky. A přesto, laskavostí se dočkáme, jen to jsou laskavosti sobeckého druhu, škodlivé vůči všem, kdo nejsou jejich přímými recipienty. A často i vůči nim. 

Film vznikl jako odskok během rozsáhlé postprodukce Chudáčků, což vysvětluje i jeho skromnější rozpočet, a objevuje se v něm trojice z předchozího Lanthimosova filmu. Nyní už stálice Emma Stone, a také Willem Dafoe a Margaret Qualley. Stojí za pozornost, že zatímco Bella Baxter v Chudáčcích prochází stadii emancipace a nachází sebe samu v osamostatnění a odstřihnutí se od svých tvůrců, postavy v Milých laskavostech hledají vedení a smysl života v autoritách. Cítí se jistější, když se nacházejí v rukou někoho jiného.

Hlavní roli tentokrát zastává Jesse Plemons, který zde pokračuje v kariérním stoupání, které započalo v Síle psa a menší (zato na memy bohatá) role vyšetřovatele v Zabijácích rozkvetlého měsíce. Plemons je zde excelentní (s čímž souhlasili i v Cannes, kde mu letos udělili cenu za nejlepší herecký výkon) a nepolevující Yorgos s ním točí už svůj další film pojmenovaný Bugonia, v níž dva konspiracemi posedlí muži unesou ředitelku velké společnosti, jelikož nabyli přesvědčení, že se jedná o mimozemšťanku plánující vyhladit lidstvo. Konspirační uvažování je ostatně přítomno i v Milých laskavostech. 

Milé laskavosti sestávají ze tří filmových povídek. A všechny tři příběhy jsou o nějakém stylu ovládání. Povídky se jmenují podle iniciál na košili muže, který je placen za podíl na iniciační události a jenž se jako jediný vrací v každé z nich s tváří stejného herce. Je v tom něco divadelního, že vidíme tři různé postavy hrané stejným herce v pravděpodobně téže fikčním světě. Povídky se jmenují: The Death of R.M.F., R.M.F Is Flying, R.M.F. Eats a Sandwich, o ději ovšem mnoho nevypovídají.  

Milé laskavosti: FOTOGALERIE

V tom prvním se Robert (Plemons) rozjede a naboří do projíždějícího modrého BMW jen proto, že mu to bylo uloženo. Žije totiž jako sub svého šéfa Raymonda (jako tolik jiných lidí, jen ne takto explicitně). Poslouchá ho na slovo, a to i v dosti extrémních věcech – přijal například zákaz počít děti, to vše za pocit uspokojení z toho, že je hodný chlapec, za a odměnu v podobě luxusního domu a sběratelských darů (k nimž patří i ve vzteku rozbitá raketa Johna McEnroea). Co je ochoten udělat, aby prokázal svou oddanost a lásku? A o jakou laskavost ho Raymond požádá příště?

Ve druhé povídce se Danielovi, opět Plemons, ztratí na moři manželka Liz (Emma Stone), která pracuje jako mořská bioložka. Nejhumornější situace filmu nastává, když Daniel požádá své dva přátele, aby společně zavzpomínali na Liz a pustili si domácí video, na němž figurují všichni společně. Jen aby se ukázalo, že je to záznam jejich sexu ve čtyřech.  

Třetí povídka je jediná, kde hraje prim Emma Stone. Jako Emily se připojí k náboženské sektě, jejíž duchovním otcem je William Dafoe, a hledá pro něj spolu s Plemonsem dvojče, které dokáže vyvolat zmrtvýchvstání. 

Lanthimos se po dvou historických filmech vrací do současnosti. A je daleko méně divácky vstřícný než v Chudáčcích nebo Favoritce. Spojil síly se scenáristou Efthimis Filippou, se kterým spolupracoval na Zabití posvátného jelena, Humru, Alpách, Špičáku. Ponechává si kameramana Robbieho Ryana, ale tentokrát nepoužívá podlouhlé rybí oko, které bylo tak typické pro Favoritku i Chudáčky. 

Ryan naopak evokuje Lanthimosovy starší filmy (u nichž se o kameru staral Thimios Bakatakis). Je to také návrat k minimalistické estetice skla a oceli, jakou známe například z jeho Zabití posvátného jelena. Lanthimos spolu s Ryanem vytváří nesmírně pamětihodné filmové obrazy, i když nemohou dát prostor rozsáhlé imaginaci jako ve fantaskních Chudáčcích. Filmu tak dominuje umělé světlo, jak chladné, tak tlumené barové, a šedivost amerického městského prostředí a silniční krajiny.

Lanthimos je někdo, kdo chápe, že perverze prostupují každodenností. Natočil nesvatou trojici příběhu o temné sexualitě, v jejímž středu e nachízí problém vůle. Pokládá si otázky jako: Je možné založit teorii o tom, že byla vaše žena vyměněna pouze na znepokojivé skutečnosti, že jí najednou nesedí žádné boty, protože je její chodidlo o číslo větší? Lze z těla vypotit sexuální selhání? Přejeli byste někoho z lásky? Je možné brát říkadlo „láskou bych tě sněd“ doslovně? 

Řecký auteur nám udělal laskavost v podobě druhého filmu v jednom roce. Ve většině z téměř tříhodinové stopáže šetří milými situacemi, ale jako v případě všech  Lanthimosových snímků, od zvláštně pokroucené reality jeho fikčního světa a podivných mechanismů jednání, které jsou jako kdyby ovládané temnými pohanskými bůžky sídlícími ve vysokých prosklených loftech a rohových kancelářích, nelze oči odtrhnout. 

Připomeňte si, co o Lanthimosových Chudáčcích zaznělo v MovieZone Live: